Já, Olga Hepnarová

Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (15.03.2016)

Myslím si, že opätovne ako pri filmoch Saul fia a The Witch je toto ďalší z filmov, ktorý človek po dopozeraní určite ocení, ale bude ho chcieť vypustiť zo svojej hlavy a viac naň nemyslieť. Je to veľmi silné, veľmi dobre natočené a veľmi dobre vie spraviť atmoséfru využitím čiernobieleho filmu. Pre mňa je to v tomto vynikajúce. Plus skvelý výkon Michaliny Olszanskej, v ktorej ste postavu Olgy maximálne cítili. Všetky jej bolesti, všetok jej hnev a nenávisť, ktorú v sebe dusila a nakoniec vyplávala na povrch. a je to tak silné a dobre natočené, že je potom skutočne paráda pozerať film a nevydať pritom ani hlásku. Lebo človek je tým spracovaním fascinovaný. Je to tiché, plíživé a potom v správnom momente to zaútočí. Nemyslím si, že ale všetko bolo dotiahnuté dobre. Hoci poznáme Olgu, niekedy nevieme čo vlastne urobila. Napríklad komu poslala listy, ktoré hodila do schránky pred svojim činom? (dá sa to zistiť na nete, ale z filmu to nepochopíme), scénka v bare, kde sa s Jitkou bozkáva je trochu divná, najmä, že to nikto okolo nerieši a pár ďalších detailov, ktoré si človek pri sledovaní uvedomuje a dáva si k ním otázniky. Ale to nemení fakt na tom, že ide stále o silný film s dobrou a silnou atmosférou, ktorý treba vidieť. Určite naň choďte a užite si ho. Hodnotenie: A- (21.04.2016)

Acta non verba. Podle mě filmová událost měsíce, ne-li roku. Není to odpočinková podívaná, nebylo mi u toho dobře, závěr mnou vyloženě otřásl (ačkoli je dobře očekávaný a známý), ale přesto jsem za ten film rád a jeho zhlédnutí je rozhodně silný zážitek. Ten kontrast mezi krásou herecké představitelky titulní role a jejím strašným činem je neobyčejně působivý - čímž ale nemá být řečeno, že by film Olgu Hepnarovou jakkoli omlouval, jak se někteří lidé předem obávali. To si určitě nemyslím, byť mi osobně přišlo, že film přece jen trpí jistým deficitem stran toho přesvědčivě ukázat, čím si ta žena v životě prošla, aby člověk nějak líp pochopil, co ji dohnalo až k tomu závěrečnému masakru na Štrosmajeráku (pokud je to vůbec možné pochopit či "zdůvodnit" - těžké dětství měl kde kdo). Z jejího života jsou do filmu vybrány různé náhodné fragmenty, z nichž je značná pozornost věnována především jejím lesbickým vztahům - osobně mě otevřenost četných lesbických scén v tomto filmu až překvapila, a dovedu si představit, že v nich někdo může vidět v první řadě samoúčelný způsob, jak k filmu přitáhnout větší pozornost (osobně mi to nevadilo ani tak z důvodu nějaké pruderie - ostatně full frontal Mariky Šoposké si dám líbit kdykoli, haha - ale proto, že si myslím, že její nesaturované tělesné i psychické potřeby šlo ukázat i jinak; to, jaké byla Hepnarová sexuální orientace, podle mě žádný vztah k jejímu činu nemá, a jak jsem ji vnímal v tomto filmu já osobně, sedlo na ni jako na každého člověka to, co v jedné své písni zpívá Radůza: "... štěstí hledá každý stvoření / každej chce lásku a klid / a možná, že bolest srdce přemění / jak vždycky chtěls´ ho mít"). Při sledování filmu se mi mimochodem dralo na mysl srovnání s filmem Zrůda - jiná doba, jiné lokace, a přece podobný výsledek - hromada mrtvých, kterou má na svědomí jediná žena. Nezbývá než si povzdechnout, v jakém světě to žijeme - a doufat, že všichni ti současní podobní "Prügelknaben", jako byla Hepnarová a jakých je jistě ve společnosti dost a dost, na rozdíl od ní odvahu k podobnému činu nikdy nenajdou. (15.03.2016)

Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý. (17.03.2016)

Většinu stopáže jsem dumal nad tím, jak skvělý film by z toho udělal Haneke nebo Trier. Absolutně nesoudržná patlanice, která na jednu stranu představuje zamlklou asociální "hrdinku", aby na druhou nechala tu samou osobu pronášet promyšlené "heroic speaches". Hra na umění, která místy nesmyslně explicitně opakuje jeden motiv (sexualita), aby tunu dalších opomíjela a zmatečně přeskakovala z jednoho místa na druhé bez snahy podat opravdu komplexní obraz.Celá Hepnarovic rodina jsou POUZE karikatury, navíc zcela vytržené mimo realitu. Obraz samotné Hepnarové je proto vytržený z pantů a na místo chladné studie ukázkového magora dostáváme jen nudnou selanku s polskou fešandou, která podle textu smrdí olejem, ale stejně by ji půlka sálu obratem ohnula přes stůl. (20.03.2016)