Dvojí život Veroniky

Složité existenciální drama, v jehož jádru stojí úvaha nad souvztažností bytí. Krzysztof Kieślowski, hlavní představitel "kina morálního neklidu," natočil univerzálně znějící dílo plné nádherných světelných odstínů, silné hudby Zbigniewa Preisnera a úžasné Irene Jacob v hlavní (dvoj)roli polské a francouzské Veroniky/Weronique. Je to dosti náročná podívaná, jež navíc vyžaduje přímou interakci publika, stejně jako zapnuté vědomí souvislosti. Docení jej hlavně náročnější divák, ale i ten mainstreamovější může ve Dvojím životě Veroniky nalézt cosi osobního, důležitého, ne-li zásadního pro přemýšlení nad stavem a kauzalitou světa. Co mám na tomto komorním dramatu nejraději? "Náhodné" setkání polské a francouzské Veroniky a následný odjezd kamery od Irene Jacob, upřeně hledící za mizejícím autobusem. Tempo v druhé části je pomalejší, nicméně komplexnost prožitku to ve finále jen podtrhává. (22.12.2020)

Veronika, verný obraz. Teda aspoň význam mena to hovorí. Aj toto je verný obraz čistého estetična. Čo by bol ľudský život bez krásy, bez hudby. Za veľa by to nestálo. Týmto pánovi Kieślowskiemu ďakujem za uľahčenie a spríjemnenie môjho bytia. Ak by hudbu robil aj Henryk Górecki, už by to asi ani nebolo z tohto sveta. (09.12.2016)

Nemôžem si pomôcť, ale keď som tento legendárny Kieslowskeho film pred časom videl, jediné, čo mi uviazlo v pamäti, bola dosť ťažká nuda. Ani pohľad na krásnu Irene Jacob, ktorá nezlezie z plátna, mi nepripravil žiaden katarzný, alebo aspoň uspokojujúci stav z videného. Film, ktorý treba vidieť po čase znova, keď už človek je viac oboznámený s Kieslowského tvorbou a videl viac art filmov. Jeho filmy, ktoré som videl ešte pred Veronikou, ma zasiahli oveľa viac. VIDENÉ ZNOVA: Divák si na druhý krát všimne niektoré ďalšie detaily, metafory a motívy. Anjel, ľudia ako bábky, farby. Stále mám pocit, že to na plné precítenie treba vidieť ešte raz. Je červená a zelená farba odkazom na Vertigo? (03.06.2012)

Mé porozumění tomuto těžce artovému počinu začíná a končí u citátu Ernesta Hemingwaye „Neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě!“ Nebudu předstírat opak a hned zkraje přiznám, že tento film jsem nepochopil. Nevím, co chtěl říct, zda-li měl co říct a proč to říkal skrze podobný příběh. (Může existovat snová detektivní hříčka o podobně vytříbených vizuálních kvalitách?) Ani přes plnou koncentraci a nejvyšší možnou snahou proniknout pod povrch všedních věcí, nedošel jsem k uspokojivým závěrům. Nedokážu Veroniku zavrhnout, odkopnout, pohřbít ve svých myšlenkách. Nedokážu to kvůli Irène Jacob, nedokážu to kvůli Kieslowského podmanivé režii. Nenudil jsem se, jenom nechápavě koukal. Asi špatným směrem. 70% Zajímavé komentáře: Faye, bogomira, Aidan, ScarPoul, joker2, Dero (25.11.2008)

Tohle je teda film. Mám ho v hlavě, dalo vy si říct záběr po záběru, četl jsem si zdejší komentáře, přemýšlím o tom co jsem viděl, abych se dokázal rozhodnout v jeho hodnocení, ale je to těžký. Geniální aspekty kamery a hudby o těch přemýšlet nemusím, to je fakt mistrovský kousek, když Veronika běžela ulicí Paříže měl jsme dojem, že je to absolutně reálný, tzv. "za plnýho provozu" a současně to bylo děsně filmový, jenže já pořád nemám jasno jak mám vnímat polskou Veroniku v kontextu s francouzskou, resp. vnímám jí v rámci dvou zde uvedených dramat drama - fantazie a to mně dělá v hlavě bordel. Zatím dál neutrální tři, ale nevylučuju v budoucnosti zvýšení, pokud si to sedne v mé mozkovně. (27.08.2016)