Nymfomanka, část I.

Hodně fajn komedie a Trierův zatím divácky nejpřístupnější film (těším se na necenzurovanou verzi), naštěstí ale ne "jen" komedie, protože i těch svých oblíbených háčků, kterými zasáhne až do žaludku a i s obsahem střev je vytrhne ven, si tam Lars pár nacpal. Obzvlášť s Umou Thurman, která tu předvádí nejlepší herecký výkon své kariéry. (06.01.2014)

Nymph()maniac nie je len o sexe, i keď by sa to na prvý pohľad mohlo zdať. Sex má v podstate jediný účel - ukojiť Larsovu túžbu šokovať, pretože posolstvo, ktoré film prednáša, by sa dalo sprostredkovať aj bez erotických scén. V celom vyrozprávanom príbehu Joe ma najviac zaujala story otec-dcéra. Prostejší príbeh, ale za to kvalitná filmárčina. Uvidíme či dvojka prinesie niečo nového, alebo bude len klasicky nadväzovať. (03.08.2014)

Lars von Trier mě opět donutil přemýšlet. Nejenom, že natočil osobitý životopisný film, ale zároveň pobořil hranice výbornou kamerou a zvláštním způsobem vyprávění, což mu vlastně vůbec není cizí. Co už je horší, tak fakt, že celý ten příběh o nymfomance rozdělil do dvou dlouhých dvouhodinových filmů, které nemají vůbec žádný zásadní bod, na který by se divák měl zaměřit. Prostě se jen objeví Charlotte na zemi kompletně zmlácená. Ujme se ji výbornej Stellan a chce si vyslechnout příběh. Proč vlastně Charlotte leží zmlácená uprostřed ulice? No A Charlotte začne vyprávět. Kapitola jedna - poznání, že mám frndu. Kapitola dvě - poznání toho, jak mám frndu používat. Pak už se to začíná roztáčet v tom duchu, že nymfomanka využívá druhý a je jí u prdele, co tím způsobuje. Zároveň začíná potkávat ještě větší svině, než je ona. Chvílemi je to absurdní, chvílemi je to legrace, pár záběrů je tu v rámci poctivýho porna, ale jako celek je to pro mě absolutně nic neříkající. Nicméně po skončení filmu jsem okamžitě skončil na druhý díl, protože jsem doufal, že ten příběh se alespoň trošku zvrhne... (10.12.2014)

Lars von Trier je ďábel. Na jednu stranu napsal a zrežíroval erotické drama/porno, kterému Fifty Shades of Grey mohou otevřenou sexualitu jen závidět, na stranu druhou skvělý volnomyšlenkářský film, kterým reflektuje a nepřímo poukazuje o problémy moderní společnosti a skutečnosti, do kterých se ostatní filmaři bojí ve svých filmech byť jen dotknout. Lars je ale dostatečně zvrhlý natolik, aby se do toho vrhnul naplno. Producentskou první kino verzi, co šla do kin loni, jsem si nechal s chutí ujít, ovšem Director´s cut je úplně jiné kafe. Nemluvím jen o absolutní bezcenzurovosti, spíš o celkově syrově podaném zpracování těch nejkontroveznějších témat...80%...[23.9.2014_Cinestar_Černý most] (23.09.2014)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)