X-Men: Budoucí minulost

Noví X-Meni zklamou především ty, kteří doufají, že Singer naváže přesně tam, kde skončil, tzn. že po letech znovu natočí film, který někam posune žánr filmových komiksáků. Změnila se doba a změnili se i Xavierovi boys. Série má jasně daná pravidla, poetiku, kterou už spíš lehce doplňuje než překotně rozvíjí (jak tomu bylo u přelomových X2). Dá se říct, že Singer fúzuje starý a nový svět. Jasně, oproti Vaughnovi není jeho retro tak lehkonohé, přesto má místy skvělý náboj. Selhává vlastně jen ve finále, které místo gradace spíš usíná. Námitky si vyslouží i fakt, že Budoucí minulost jen opakuje již několikrát viděné, postavy nikam zásadně neposouvá (s výjimkou Mystique, která je až nečekaně aktivní a důležitá, prostě to už není jen "objekt vůle profesorů"... pořád se musím ptát, co za zvrhlý nápad to je dělat z Jennifer Lawrence symbol hollywoodské emancipace... no nic), nové spíše načrtává a používá jako nositele zajímavých akčních dovedností. Faktem ale je, že se Singer zcela cíleně soustředí na především na ústřední figury (Charles, Erik a Logan). Sledovat novou posádku je kulervoucí, protože McAvoy i Fassbender srší energií, cynismem i vnitřními dramaty. Hlavně mladý Magneto ohýbá časoprostor směrem k sobě nekompromisně. Staříci jsou tu spíše jako trochu lítostivé a melancholické figury. Navíc se mi úplně nepodařilo rozklíčovat, v jakém vztahu jsou k původní trilogii (hlavně Charles). Jiné kontinuum? Možná. Nakonec tak Budoucí minulost není žádný strhujícím činem "budovatele světů", ale z větší části skvělou údržbou poetiky série, jejím svorníkem a zároveň restartem. A za První třídou zaostává jen o snesitelný kus. Po jejím skončení jsem se duchaplně zamýšlel nad tím, zda časy, kdy podobné komiksové filmy redefinovaly komplexní vztah blockbusteru a reality nejsou už přeci jen za námi. Propast mezi X-Meny, Batmanem a dříve lehkovážnými eskapisty se začíná uzavírat na snesitelném kompromisu, který má jisté ostří, zároveň už ale ani v nejmenším nedráždí a nezkoumá nová teritoria tak intenzivně jako před několika lety. Time will tell. [75%] (17.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

Začátek filmu nabízí intenzivní feeling druhého Terminátora a svým strhujícím tempem dává vzpomenout na jedinečný úvod druhých X-Menů, když se proháněl po Oválné pracovně Nightcrawler. Dokud se buduje zápletka, má Budoucí minulost téměř neuvěřitelný tah. Ale poté se zvolní, aby mohl mladý Xavier bojovat se svou závislostí a film ztratí na tempu i nadhledu. Ne, že by se vyloženě propadl do průměru, ale klesne o pár stupňů a ani vygradované finále o dvou rovinách nedokáže vše úplně zachránit. Rozhodně je to povedený díl, který má minimálně jednu nesmrtelnou scénu (Quicksilverova infiltrace), ale jako celek je o něco horší, než První třída i zmínění druzí X-Meni. Na druhou stranu, po slabých sólovkách Wolverinea a pitomoučkém Posledním vzdoru jde o více než důstojné zakončení "staré éry". A finální znovushledání dojalo a pobavilo. Za to palec nahoru. (22.05.2014)

Cestování v čase, to jsou paradoxy, trhliny v prostoru, ději i logice. Můžu to setřít s tím, že z pozice následovníka původní trilogie to své starší brášky neuctivě kope do koulí, ale dělá to s uvědomělou razancí, kterou posledně vrátil sérii Matthew Vaughn a Bryan Singer tak z ulehčené pozice duchovního otce překopává univerzum způsobem, za který jsme ho zbožňovali o dekádu zpátky, kdy nechává machry s überschopnostmi spíše povídat, než-li tasit šavle ze zápěstí. Má oporu v hercích, kdy Jackman hláškuje, Fassbender zarputile kouká a McAvoy si jen zapomněl oholit sviňákovy fousy, ale fungují s naprostou samozřejmostí a proměňují komplikovaný scénář v jednu blockbusterovou radost, která se násobí v každé další akční scéně (byť ta jedna, ta se jen tak nepřekoná). A tak k tomu mám vlastně jedinou zásadní výtku: chtěl jsem víc staré party, ale (r)evoluci nezastavíš. 4 a ½. (27.05.2014)

Dávam 80%, ale je to skôr o desať menej a s dodatkom, že univerzum X-Menov jednak nemá zmysel, logiku a jednotlivé filmy si navzájom brutálne odporujú (čo by teoreticky nevadilo...) a jednak, a to vadí, ma prestáva zaujímať. Postavy ma nebavia, zápletky ma nechávajú chladnejším ako bol T-1000 v T2. Občas príde dobrá akčná scéna, ale inak dosť bieda. Budúca minulosť je však predsa len niekde inde. Ponúka dve výrazné časové línie, pričom v jednej sa vracajú tváre zo "starej" trilógie (Stewart, Mckellen atď.) a v druhej sa k slovu dostávajú nové tváre v čele s Quicksilverom a s jeho úžasnou, fantastickou scénou z kuchyne (ktorú prekonal v Apokalypse). Ďalším výrazným plusom je Wolverine, ktorý bol taký dobrý naposledy v dvojke z roku 2003 a to už je čo povedať. (15.11.2016)