X-Men: Budoucí minulost

Mám rád Bryana Singera. Mám dokonce rád jeho jinými odmítané fetišistické vyznání lásky Supermanovi. Ale tohle prostě ne! Přední problém tohohle filmu je neexistující interakce postav. Veškerá komunikace mezi hrdiny probíhá na úrovni generických trailerových prohlášení, tomu filmu zcela chybí něco jako "lidskost" nebo "osobní rovina", což považuju za tím horší, že Singera jsem měl vždycky za toho, kdo má tyhle prvky v malíku. Příběh pak stojí na rozhodování Mystique, se kterou prakticky nikdo nepromluví slovo a která se nikam odnikud neposune, takže její dilema prostě tak nějak leží stranou a všichni máme asi předstírat, že nevíme, jak to dopadne. Protagonistou je Wolverine, ten zase nemá jinou úlohu než stát vedle Profesora X a říkat mu, ať něco dělá. Konflikt mezi X a Magnetem je tak mrtvý a neživotný, že tu vlastně ani není - nepamatuju si den po zhlédnutí, jestli mají ve filmu tihle dva vůbec nějaký dialog. Propojení dvou časových rovin je absolutně nefunkční - nic z něj neplyne, než rádobynapínavé situace, u nichž jen stěží vznikne napětí, když při našich zkušenostech s tímto typem filmů víme, kam směřují. Vše vede k jedinému - necítil jsem emocionální účast na ničem zobrazovaném a nenašel jsem žádnou nit, žádný náznak toho, o co bych se měl v tomhle líném filmu zajímat. Tak jsem se nezajímal. Bolí mě to jako kůl do srdce, ale nemůžu dát ani průměrné hodnocení. Já jsem v jádru hodný člověk a tohle si prostě nezasloužím! (16.05.2014)

Pokud vás štvala přílišná epičnost a bombastičnost První třídy, budete s Budoucí minulostí spokojeni. Proč? Výtečný temný prolog z budoucnosti á la Terminátor 2, kdy se po zemi válí lebky mutantů i lidí, dynamické bojůvky méně známých mutantů, kteří se brání tak trochu matrixovským Sentinelům, bezproblémově vyřešený časový paradox, kvalitní casting a perfektní triky a masky. Slabinou je možná až příliš lineární vyprávění, kdy se postavy posouvají z bodu A do bodu B a očekávaného střetu v bodě C (Francie). Přestřihávání mezi dvěma liniemi je relativně střídmé, děj zůstává přehledný, ale někdy se konverzuje až moc a taky se hodně pláče. Rozervaný mladý Xavier je de facto feťák bez ambicí, kterého McAvoy ztvárnil velmi dobře, to ano, ovšem jeho třífázový vývoj (apatie/zhroucení/odhodlání) je trochu očekávatelný. Lehce démonický Fassbender těžce krade všechny scény pro sebe. Wolverine, na jehož přesvědčovacím umu závisí budoucnost mutantů a který navíc vypadá, že mu na jeho extrémně vysvaleném hrudníku snad prasknou žíly (pro pány tu máme modré poprsí Mystique), je paradoxně zcela přebit ostatními postavami. Nahrává tomu také to, že W. je tomto dílu až nepříjemně sebevědomý a jeho hlášky mají stále dokola onen drzý a namachrovaný styl./// Vychvalovaná scéna s Quicksilverem je zábavná, ale kultovní potenciál v rámci žánru dle mě nemá./// Singer chytře vsazuje postavy do televizních záběrů 70. let, z čehož je originální retro reality show, zábavně naráží na události předchozích dílů x-menovského univerza, čímž jednotlivé filmy stmeluje, ale chvála patří také scenáristům, díky kterým film drží pohromadě a nenudí klišé dialogy (až na drobné výjimky na konci). [Kino 2x, 2D, titulky] (16.05.2014)

X-men beats everything else!!!!!! Parádní den strávený s X-Meny zakončený jednak nejlepším X-menem, ale možná i nejlepší komixovkou vůbec. Na chválu jde zde toho opravdu spousta, ať už parádně promyšlený time travel, kvalitní cásting, revoluční efekty s Quicksilverem až po epické finále, kde jsem naposled takovou velkolepost viděl v Temném Rytíři. Excelentní film, který vám udělá ještě radost a párkrát vyrazí dech:) (26.08.2014)

Viac než čokoľvek stávka na istotu, čo je u Singera do istej miery prekvapenie. Budúca minulosť postráda dravosť a dynamiku Prvej triedy a napriek remeselnej istote pôsobí kvalitnejšie dianie v budúcnosti, ktoré má pritom výrazne menší priestor. Vzťahy medzi postavami každopádne fungujú a takmer každá je zmysluplne využitá, napriek tomu sa neviem ubrániť dojmu, že niektoré by si zaslúžili výraznejší priestor (Raven, Trusk, alebo i Rouge, ktorá sa mihne doslova na pár sekúnd). Výrazný problém nemám ani s antiblockbusterovým finále, vsádzajúcim skôr na emócie. Horšie je to so správaním postáv v istých momentoch a nie úplne logickým vyústením, ktoré naviac jemne podrýva kontinuitu celého vesmíru a ako bonus k tomu nezmyselne prezrádza časť budúcnosti. Zábavný blockbuster sa síce dostavil, ale Vaughn chýba viac, ako sa pôvodne čakalo. (27.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)