X-Men: Budoucí minulost

Předchozí První třída ve velkém stylu díky Vaughnovi zrestartovala X-Mení sérii, aby se nyní původní režisérský taťka Bryan Singer rozhodl (nejspíš v Den, kdy se v Matrixu zastavila Země), že je čas pochcat rybu, opět nahodit jistič a tudíž se zas vydat nějakou jinou klikatou cestou .. a já musím napsat že bohužel. Co naplat, že se vrací všichni staří známí hrdinové tohoto komiksového universa, když jsou povětšinou úplně zbyteční (Storm, Iceman .. a, no uvidíte). Ale co mi vadí víc je, že Budoucí minulosti se povedlo ve dvou hodinách totálně rozprášit předchozí filmový X-Menovský svět napadrť, což mi jako příznivci téhle komiksové série radost neudělalo. Jedna báječná scéna díky Quicksilverovi, pár slušných Magnetových momentů a zbytek už se jen tlachá a na něco čeká .. (22.05.2014)

Spíše minulá budoucnost: noví X-Men jako by tak trochu přišli z nějaké alternativní vývojové linie komiksového filmu (reprezentované tehdejším singerovským pojetím), jež se však v lecčem bije se skutečnou linií vývoje komiksového filmu (První třída… ale i Temní rytíři a oficiální marvelovské univerzum). Více zde. (25.05.2014)

V případě tohoto filmu je zcela zásadní The Rogue Cut aneb bez Anny Paquin nezájem. Výsledkem této změny je výrazně kompaktní dílo, které zaujme a neurazí ani čtenáře komiksů. Už to skoro vypadalo, že této stařičké (na dnešní poměry) sérii odzvonilo, teď ale nabrala dech a směle konkuruje Avengers. Rogue nostalgie a návraty takových postav jako Phoenix mi vyloženě zlepšily náladu. Z nových pak všem vytřel zrak Quicksilver, zatímco ten v Avengers byl vyloženě vlažný (i když měl ségru po boku). Nedá se nic dělat, dám si průběžně opáčko. (31.07.2015)

Megalomanská comicsová atrakce, která paradoxně naštve spoustu fanoušků splachovacími hrátkami s již zfilmovanými x-meními universy, na druhou stranu má ale tahle mutantí jízda téměř vše, o čem jste kdy v měřítku rozpohybovaných okének od MARVELu snili. V Singer Industries spíchnuli dohromady fungující návykovou všehochuť napětí, akce a dramatu, jíž se půjdu do sálu přejíst ještě minimálně dvakrát, nervydrásající drajv totiž z plátna nesleze od první nabušené scény. Často se dokonce i pozdává, že Bryan nejen díky ukázkově vygradované stavbě příběhu pokukuje po Oscarech - jakkoliv bezmyšlenkovitě to může znít - načež po emocionální stránce to diváka spolehlivě nahlodá jakbysmet, nebrání-li se. (16.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)