X-Men: Budoucí minulost

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

No, takže bezprostředně po skončení mám dojem, že bude trvat několik dní, než svoje myšlenky zkoncentruji do jednoho soustředěného proudu vědomí, který bude dávat smysl. Teď mě napadá hlavně následující: Na to, že je to film o tom, jak je důležité, aby se každý choval podle svých vlastních rozhodnutí, všichni vypadají hodně moc jenom jako loutky, které podléhají zlovůli zvenčí (od tvůrců) a nikoliv jako živoucí postavy, které by opravdu prociťovaly všechny ty emocionální a morální situace. Teď se domnívám, že výsledek působí asi "dospělejším" dojmem než První třída, ale zároveň si také myslím, že tomu tak reálně není a že za to nejvíc může "temnější" ladění. U První třídy jsem se několikrát rozplakala, protože určité jednotlivé scény při čistém pohledu obsahovaly prosté a silné sdělení, které má smysl i samo o sobě (většina je myslím spojená s Erikem, některé s Raven). V Budoucí minulosti jsem žádný takový dojem neměla (ale zatím jsem viděla film jen jednou, tak uvidíme, co přinesou opakovaná promítání a detailnější pitvání). Aktuální film mi přijde plytký a prázdný v tom smyslu, že se jenom utápí v sentimentálním poukazování na předchozí díly nebo na budoucnost, a hlavním obsahem je posmrkávání, že když to nevyjde, tak nám všichni umřou a nebude o čem točit další filmy (což divák od začátku ví, že nenastane, takže si nemůže během sledování filmu prožít nic zásadního). Jako další špatnou věc tady vidím to přeplnění postavami, respektive to je vlastní každému X-Men filmu, ale tady se s ním špatně pracuje. V První třídě to bylo taky jako na Václaváku, ale tam sidekickové byli prostě sidekickové a hlavní linie se soustředila na vývoj vztahů Erik x Charles x Raven, od toho nikdo neodváděl pozornost žádným zásadním směrem, hlavní záporák sice přinesl pár podnětů do diskuze, ale jinak se držel zpátky. Tady tomu tak není. Ústřední postava je přirozeně Wolverine, protože on jediný si uvědomuje všechno, co se všechno děje. Ale do toho tvůrci míchají opět spory Erika a Charlese, které tentokrát působí silně kategoricky, protože není čas nic prohlubovat, Raven, která se má jakože emancipovat a ukázat jim všem, zač je toho osel, ale kromě toho, že umí někoho uspat chodidlem, toho vlastně moc nepředvede a stejně ji ke všem rozhodnutím někdo zmanipuluje, Traska, který zajímavým a výrazným hereckým představitelem aspiruje na jednu z hlavních a silných postav místo obligátního plochého záporáka, ale opět kvůli nedostatku času vyšumí do prázdna a nemůže se pořádně rozjet. Uff. Výsledek tedy hodnotím spíš v kategoriích jako "byl tam jeden hezký dlouhovlasý Indián", "byl tam jeden hezký šedovlasý chlapec" a "James McAvoy je vždycky větší fešák s delšími vlasy", místo abych měla dojem, že jsem dozvěděla něco o sobě nebo o lidech nebo že jsem se dívala na příběh se začátkem, prostředkem, koncem a nějakým smyslem. Čímž je pro mě film rozhodně méně kvalitní než První třída. (13.09.2014)

Cestování v čase, to jsou paradoxy, trhliny v prostoru, ději i logice. Můžu to setřít s tím, že z pozice následovníka původní trilogie to své starší brášky neuctivě kope do koulí, ale dělá to s uvědomělou razancí, kterou posledně vrátil sérii Matthew Vaughn a Bryan Singer tak z ulehčené pozice duchovního otce překopává univerzum způsobem, za který jsme ho zbožňovali o dekádu zpátky, kdy nechává machry s überschopnostmi spíše povídat, než-li tasit šavle ze zápěstí. Má oporu v hercích, kdy Jackman hláškuje, Fassbender zarputile kouká a McAvoy si jen zapomněl oholit sviňákovy fousy, ale fungují s naprostou samozřejmostí a proměňují komplikovaný scénář v jednu blockbusterovou radost, která se násobí v každé další akční scéně (byť ta jedna, ta se jen tak nepřekoná). A tak k tomu mám vlastně jedinou zásadní výtku: chtěl jsem víc staré party, ale (r)evoluci nezastavíš. 4 a ½. (27.05.2014)

Nejlepší komiksový film? Ne, myslím to vážně. Charakterově hnaný trikový snímek, který odráží strach z budoucnosti, pohrává si s historickými reáliemi na neuvěřitelné úrovni a přitom neztrácí na zábavnosti, osudovosti a především napětí. Tohle se nevidí jen tak. Dlouho jsem se o postavy takhle nebál a každé vychýlení od původní časové linie zvedalo obočí. Cestování časem je vysvětlené přímo ukázkově, mutace nabízí krásný způsob jak na to. Herecké obsazení táhnou Fassbender s McAvoyem (jejich scény nemají chybu), Jackman taky, i když je jeho Wolverine trošku v pozadí. Perfektní scénář, jistá režie a hlavně ryzí, inteligentní blockbuster. Nejlepší scéna: Pietro vs. ochranka. (25.05.2014)