Avengers: Age of Ultron

„I’ve had a long day. Eugene O’Neill long.“ Whedon nepřekvapivě sází na již osvědčené. Také druzí Avengers jsou duchaplnou akční týmovkou, která baví více chytrými dialogy než masivními, stylisticky opojnými akčními sekvencemi, které jsou tentokrát zásluhou dlouhých „štafetových“ záběrů alespoň o chlup přehlednější (zatímco jednička touto figurou na důkaz sehranosti týmu vrcholila, ve dvojce už slouží jako vizuální leitmotiv). ___ Interakce mezi postavami už není jen o tom, že k sobě musí najít cestu, zachovat si svou osobitost a přitom se naučit kooperovat. Začínají lépe poznávat jeden druhého i vlastní temné stránky, čímž jsme vedeni k tomu, abychom je vnímali také jako lidi (resp. postavy s lidskými problémy), nejen jako nadlidské a v podstatě neohrozitelné zachránce civilizace (ne pro nic za nic se hrdinové oslovují převážně civilními jmény). Přesto film ve vztahové rovině nepřekročí hranici vzájemného popichování a postrádá vážnější konflikt, který by ohrozil semknutost týmu. Whedon zůstává vůči svým hrdinům a jejich poněkud pubertálnímu uvažování příliš smířlivý a Age of Ultron má navzdory lehkému zvážnění stále daleko k ponurosti a závažnosti Strážců nebo alespoň Temného rytíře. Z tónu filmu je od začátku patrné, že do tuhého nepůjde, problémy dospělých se řešit nebudou (podání vztahu Nataši a Bruce, stejně jako Clintonova rodinného života nejlépe vystihuje anglické adjektivum „corny“), vážná krize nenastane a narážky na mezinárodní politiku Spojených států zůstanou na obecné úrovni (Ultron jako výsledek postupující mechanizace válčení, násilí páchané v zájmu ochrany demokratických hodnot, napětí mezi transparentní a veřejnosti utajenou válkou proti teroru, kdy první přístup reprezentuje idealistický Captain America a druhý Stark). ___ Primární zájem o lidský element se oproti elitářské jedničce neomezuje na superhrdiny – finální akční sekvence je založená na snaze zachránit co nejvíce civilistů. Zaujatost vlastním tragickým osudem, vzájemné flirtování a úsměvné poměřování eg jsou tak vyvažovány starostí o obyčejné lidské životy, která ovšem slouží zejména k podtrhnutí mytologického rozměru vyprávění. Hrdinové by ani v závěrečných titulcích nemuseli být zobrazeni ve formě klasického sousoší, aby nám došlo, že jim v moderním (fikčním) světě náleží stejná úloha, jakou ve starověku plnili řečtí bohové. ___ Druzí Avengers jsou suverénnějším, třebaže místy poněkud mechanickým projevem toho, čím první Avengers překvapovali – skloubení hlučného blockbusteru s civilní a důvtipnou konverzační vztahovkou. Kdyby představovat finální vývojovou fázi marvelovských adaptací, nebudu se zlobit. Ve vztahu k žánrovým konvencím subverzivní třetí Iron Man a vypravěčsky důmyslný druhý Captain America ovšem ukázali, že to jde i nápaditěji. ___ Age of Ultron je nakonec nejodvážnější nároky kladenými na diváka, který se chce v příběhu a velkém množství postav po celých 140 minut dokonale orientovat. Začíná bez jakékoli expozice in media res a vysvětlováním, kdo je kdo a oč mu jde, se nezdržuje ani během následujících dvou hodin. Mnohé narážky, náznaky a aluze předpokládají, že se ve fikční encyklopedii orientujete se stejnou pohotovostí jako postavy. Ačkoli jsem zatím po většinu čas byl v obraze, nedokážu si představit, jak budu třídění obrovského množství fakt zvládat o deset filmů a stovku seriálových epizod později. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Rudinsky (01.05.2015) (méně) (více)