Avengers: Age of Ultron

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)

Král nesmyslných úmrtí Joss Whedon se tomu sociálnímu internetovému pseudoaktivismu, který má v poslední době v takové oblibě, zjevně věnoval až příliš svědomitě, protože jinak než absolutním nezájmem si tenhle krasopád do řiti vysvětlit neumím. Děj, postavy i dialogy jako by vzešly z pera patnáctileté pisatelky fanfikce, která nevidí za ta nejpitomější klišé a nezmůže se na nic než na trapnou křečovitost, všudypřítomné videoherní triky dělají z nových Avengerů soudobý ekvivalent Mumie se vrací či Krále Škorpiona, cukerínová romance se vynořila bez přehánění z prdele, nepřehledná akce probíhá stylem „zmítejte se jak retardovaní epileptici a my to budem co vteřinu a půl stříhat“ a celý film prostupují zastaralý devadesátkový patos a hlášky. Jako tupá letní zábava ve stylu prvního dílu to nefunguje kvůli neskutečné zahlcenosti postavami, které spíš než jako živé charaktery působí jako panáci odříkávající usilovně vtipné repliky, a veškeré potenciální přesahy zase zabíjí jejich totální obehranost (místo abychom se v osobě Ultrona zabývali otázkou lidskosti a vědomí, jak naznačoval pinochiodní trailer, raději se zaměříme na tisíckrát zpracované „lidstvo lze ochránit pouze jeho zničením“). Ze všeho nejmíň ale pobírám, kam se vytratil Whedonův talent kombinovat vážnost s humorem, který byl pro všechna jeho předchozí díla typický. Ve filmu není jediná scéna nebo motiv, které by nebyly dřív nebo později podkopány strašlivě nevtipným shozením, přestože by si logicky zasloužily brát vážně, k jejich vážnému pojetí se očividně směřuje a rádoby humorné zlehčení neslouží žádnému funkčnímu účelu. Ale co já vím, třeba mi akorát atrofovala schopnost zhroutit se v sedačce a slintat. (05.05.2015)

Tak jsem si po shlédnutí tohoto filmu říkal, jestli nejsem blázen, že mi všechny tyhle komiksovky přijdou za poslední roky na jedno brdo a tak jsem se rozhodl po dvojce Avengerů podruhé zkousnout Strážce galaxie. A fakt to v nich bylo. Bylo v nich to, co mi hlavně v tomhle dílu Avengerů strašně chybělo. A to podstatné není nic jiného, než humor, který si první díl ještě jakž takž držel. Přitom postavy by na to měl. Iron Man a Thor jsou jasní dva vrcholní tvořiči hlášek a tady jak kdyby jim někdo utnul hřebínek. Mám pocit, že právě vtipnost a hlášky dělají z komiksáren filmy, které pro diváka vytvoří nevšední zážitek, ke kterému se budou rádi vracet. A já teď už vím, že k tomuhle filmu se určitě vracet nebudu. Nejde totiž jenom o vtipnost, ale i o nepřítele, kterej nejenom, že nemá charisma (což u robotů je standardně těžký mít), ale hlavně z něj člověk nemá žádnej strach, natož pak respekt. Technicky je to sice zvládnuto dobře, včetně akčních scén, které jsou luxusní. Všechno ostatní tady ale nefunguje. Vlastně tenhle díl přesně vystihuje ten typ komiksáren, které bych si přál, aby se už neopakovaly, ale kterých je za poslední roky více, než dost. Pro recyklaci obsahu doufám, že příští díl se bude jmenovat Avengers vs. X-Men, abychom Marvel recyklaci zažili kompletní. (19.10.2015)

Avengers: Age of Ultron mě tak trochu zklamalo. Hned ze začátku se setkáme s mužem jménem Strucker v podání úžasného Thomase Kretschmana. Jeho charisma i samotná postava by si zasloužily o mnohem více prostoru, než jim Joss Whedon věnoval. Takto si ho užijeme snad ani ne deset minut a zdareec:) Nově se na scéně objevuje sourozenecké duo Scarlet Witch a Quicksilver. Jenže tento Pietro Maximoff a jeho ztvárnění Aaronem Taylorem-Johnsonem nemá ani zdaleka takovou dynamiku a charisma jako Evan Peters. Elizabeth Olsen je coby Scarlet výborná. Obsahově mi však toto pokračování přišlo o dost slabší, než první díl. Jasně, vizuál je vymazlený a CGI a zelené plátno se na nás kření snad z každého záběru a parta Avengerů funguje pořád stejně skvěle. Trochu jsem si ale připadala mimo obraz, když se ukázalo, že Hawkeye má rodinný dům, ženu a děti:) A Tony Stark mi zde přišel jako vyměněný. Říkala jsem si, kam se poděl ten egomaniak s tím svým cynismem, ironickým smyslem pro humor a drsnými hláškami. Jakoby zde trochu zvážněl. Nějak jsem ho nepoznávala:) A scéna, kdy seká dřevo s Kapitánem America, stojí vážně za to:) Tito Avengeři mi přišli jaksi umírněnější. Možná tu jen chyběl perfektní (britský) záporák, jakým je Loki:) (01.08.2016)

Datadisk prvního dílu, ochuzený o moment překvapení a obohacený o schopnějšího záporáka. Akce míň nabubřelá, lépe zaplouvající do děje, stejně tak jako rozšiřování univerza o nové postavy. Každopádně ta předvídatelnost ubíjí ještě víc, než u zbytku Marvelovek. Jestli v Civil War nedojde k zásadnímu posunu, nemá smysl na to koukat jinak, než v režimu Stand by. (21.08.2015)