Útok na Bílý dům

Čo čakať od režiséra ako je Roland Emmerich? Veľkolepú akciu plnú digitálnych efektov, porciu (ne)pochopiteľných scén a predovšetkým hromadu filmovej zábavy lahodiacej ľudskému oku. A dá sa povedať, že splnil všetky očakávania, pretože film je nastavený presne tak, aby sa jednoducho filmovým fanúšikom nejako páčil. Podľa tvárí a mien aj pomerne slušne obsadené a Rambo v podobe Channinga Tatuma výborne funguje (dokonca aj uveriteľne hrá). Zjednodušene povedané, všetko tam búcha, každý na každého strieľa, občas preletí nejaká tá raketa, hacker hackuje o sto šesť, dokonca aj rally s prezidentskou limuzínou.. Keď to všetko človek vezme z nadsádzkou, tak sa film bude páčiť. (09.02.2015)

Útok na Bílý dům považuji za o třídu lepší než jeho Pád. Zejména proto, že americké zbrojaře považuji za větší světové nebezpečí než celou Severní Koreu, ale hlavně tentokrát se to nebere příliiš vážně, hláškují tady snad i prezidentovy tenisky a v této atmosféře je velmi snadné přehlédnout nějaký ten logický nesmysl. Je to zkrátka zábavná ptakovina velmi vysokého levelu, která naprosto splňuje mé požadavky na odpočinkovou zábavu. (27.10.2013)

Pro mě jedno z nejméně očekávaných překvapení letošního roku, parádní hra se starými i novými postupy - rozbor, ve kterém objasňuji, proč je podle mě White House Down vynikající film, najdete tradičně na Douglasových poznámkách. (22.07.2013)

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)

Down z Bílého domu je typický Rollo. Z patosu hustého tak, že by se dal krájet a dost možná ještě hustšího se objeví čokoládový prezident, za zvuku molových houslí ocituje Lincolna, díky němuž dneska netrhá bavlnu pod bitchem otrokáře někde u Savanah, a může si v klidu prezidentovat, přičemž se všem Seveřanům v jeho štábu štěstím rozzáří oči a roztáhnou tváře do širokého, dobrosrdečného úsměvu, protože nebydlí v Harlemu. No, měl jsem co dělat, abych v prvních pěti minutách nehodil kosu. Doufám, že jednou bude na oplátku taky takhle masturbovat třeba Spielberg, až Angelu Merkelovou vystřídá v Německu Atatürk Uzunoglu. A pak začnou Emmerichárny. Co se dá vyhodit do luftu, to vybuchne, co se může zřítit, se zřítí, a to včetně několika vrtulníku a stíhaček, klaďasové ustřelí na sto metrů mouše křídla i s mokrou špuntovkou se zakřivenou hlavní, záporáci padesátimilimetrovým těžkým kulometem z metru minou i Washingtonův památník a většinu kapku přemrštěné stopáže se neherecký, ušatý manekýn snaží schovat negra v tmavém tunelu. Každopádně je to i tak lepší než drátem do oka, ale daleko horší a trapnější, než když před měsícem Upadl Žérárovi foťák. (07.08.2013)