Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý hudební skladatel Viktor Honzl marně hledá zaměstnání. Chce se otrávit, ale plyn mu byl pro neplacení účtů odpojen. V převlečení za staršího seriózního hudebního vědce získá Viktor práci v hudebním nakladatelství. Aby se mohl ucházet o Evu, dceru nakladatele Durdyse, která se mu velmi líbí, doporučí majiteli zaměstnat i svého synovce. Tím je pochopitelně on sám, ve své civilní podobě. Pro Viktora však nastanou velmi složité situace, když se v obchodě střídavě převléká za strýce a pak zase za synovce Viktora. Naneštěstí v podobě strýce připomíná Evině sestře Heleně profesora hudby Rokose, do něhož je tajně zamilovaná. Pan Durdys souhlasí se sňatkem Evy s Viktorem pouze pod podmínkou, že si zároveň strýc vezme Helenu. (NFA)

(více)

Recenze (88)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Znovu a jinak. Setkání Friče s prostořekým Haasem lze obecně považovat za jeden z nejšťastnějších okamžiků v historii československého filmu, také proto, že umělecké renomé obou mužů nabývalo na intenzitě právě ve třicátých letech. Oba už patřili k zavedeným značkám – Frič úspěšně zápolil s neukázněným Burianem a Haas se mezitím zabydlel v masce postarších, hartusivých strejců, kam jej katapultoval Poláčkův Načeradec. Ale jak známo, změna je život. Crazy komedie byl žánr v Československu tehdy de facto neznámý a možná také díky velké dávce dravosti doslova vybízel k rychlému útoku. Frič v ní mmj. dokázal náležitě uplatnit i prvky (záměny a rychlé převleky), jež měly základ ve francouzské frašce, tzv. vaudevillu, a Haasovi bylo umožněno stvořit na plátně fantastickou dvojroli sympatického smolaře a usedlého hudebního vzdělance tak, že v některých okamžicích nebylo jasné, zda se skutečně stále jedná o tutéž postavu. Hugo Haas pak přes nesouhlas a protesty majitele Moldaviafilmu do hlavní ženské role prosadil Adinu Mandlovou, tehdy třiadvacetiletou začínající herečku, která se po prvních filmových nezdarech objevila ve zcela jiné formě. Hvězdnou sestavu tohoto veskrze autorského snímku doplňuje ještě Haasův starší bratr Pavel, nadaný hudební skladatel, jehož jazzové melodie přímo rozžívají genius loci prvorepublikových časů. Život je pes bezesporu náleží k prvním úspěšným vlaštovkám zlatého věku české komedie, je dílem stále svěžím a moderním, které suverénně obstojí i dnes, po více než osmdesáti letech. Máte rád vážnou hudbu? – Tedy, specielně vážnou. – A chodíte rád na koncerty? – Přímo šíleně. – Jé, to tedy budeme chodit spolu! – Dobře mi tak. ()

bloom 

všechny recenze uživatele

Až nedávno jsem si uvědomil, jak je tento snímek na svou dobu moderní. Martin Frič byl moderní režisér, o tom není pochyb. Ale Hugo Haas by se svým herectvím narozdíl např. od Františka Smolíka mohl hrát ještě dneska. A co tepve ty gagy ("Táhnout!") a dialogy ("Je zajímavé, jak rozličně působíte na mé dcery." "To bude počasím."), které napsal ve scénáři, vtipně bláznivém, ale zároveň na realistickém základě. Takových scénářů a Hugo Haasů by dnes bylo potřeba jako sůl. Jinak herci ve vedlejších rolích hrají na jedničku. Mandlová, Dvorský jako domácí, Kohout jako zákazník. Mými favority jsou však tradičně skvělý Theodor Pištěk a ženský komik Světla Svozilová. ()

Reklama

Dlubal David 

všechny recenze uživatele

Život je pes je, co se týká HAASOVÝCH veseloher, ta mému srdci nejbližší. Takovou energii a gagy a navíc v takovém množství jsem už v následných filmech neviděl... ■ Adinu MANDLOVOU zrovna moc nemusím, ale v tomto filmu jí to opravdu skvěle sedlo a výborně sekundovala. ■ Několik pozdějších filmů se snažilo zápletku tohoto filmu parafrázovat, leč bezúspěšně, aneb: když jeden dělá totéž, není to to samé, jako když druhý dělá totéž... ■ Někteří odborní filmoví kritici stavějí do porovnávací rovnice Vlasta BURIAN kontra Hugo HAAS, což si myslím, že je chyba, neboť každý z nich má úplně jiný druh humoru a zcela odlišný způsob, jak zaujmout diváka. ■ Tam, kde mi BURIANŮV humor přijde nudný až trapný, tak HAASŮV naopak břitký, ale zároveň jemný, a hlavně jeho sebeironie mi přijde přesvědčivá a svým způsobem okouzlující. ■ Život je pes patří mezi ty filmy, které si mohu pustit kdykoliv a vždy mi zvedne náladu. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Hugo HAAS [95/100] ● Adina MANDLOVÁ [80/100] ● Theodor PIŠTĚK [84/100] ● Světla SVOZILOVÁ [77/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Okénko (1933) ● Mazlíček (1934) ● Ať žije nebožtík (1935) ● Mravnost nade vše (1937) ● Jedenácté přikázání (1935) ● Eva tropí hlouposti (1939) ● Roztomilý člověk (1941) ● Hotel Modrá hvězda (1941) ● Důvod k rozvodu (1937) ● Kristián (1939) ● The Nutty Professor (1996) ● On je žena (2005) ● Mrs. Doubtfire (1993) ● Tootsie (1982) ● Bílá nemoc (1937) ● Hinokio (2005) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ■ (Č) 15+ ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [2016] [Doma] [SD] [ϿϾ] [PZ] [95/100] ■ (CSFD) blackrainsportovecdopitakJeanneKulmonZloděj kolAegnorVeseckýNonnaxenopusSubjektiv ■ (C) [95/100] ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

Prvorepubliková rodinná komédia v tom najlepšom svetle. Je to stále vtipné, nápadité, s výbornými dialógmi a hláškami a navyše tu vystupujú hneď dvaja moji obľúbenci danej doby. Hugo Haas tu v dvoj- až troj-role predvádza herecký koncert a Adina Mandlová vo svojej prvej významnej role sa rozžiaruje ako budúca herecká hviezda. A to iskrenie medzi nimi je parádne. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Zdalo sa mi, že 81 % je dosť dobrým dôvodom na pozretie si toho prvorepublikového filmu. Spočiatku ma neodradil ani Hugo Haas, na ktorého mám nediagnostikovanú alergiu. Film je zaradený do žánra komédie a ja ho môžem prirovnať k Burianovým komédiám, bez Vlastu Buriana. Ešte že sa tam vyskytla Adina Mandlová, inak by som jednu hviezdičku ušetril. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (9)

  • Eva Durdysová (Adina Mandlová) je majitelkou vozu Tatra 80 kabriolet. Vodou chlazený dvanáctiválec, měl objem 5,9 litru, výkon 120 koní a rychlost 140 km/h. Spotřeba byla 20 litrů na 100 kilometrů jízdy. Auto stálo 195 tisíc Kčs v době, kdy jste za 50 tisíc měli dům, vyrobilo se jich 20–30 kusů, přesné číslo není známo. Vozy byly vyráběny jako šestimístné limuzíny nebo landaulety či kabriolety. V technickém muzeu v Praze je k vidění tento vůz, který vlastnil T. G. Masaryk. (sator)
  • Muž (Jára Kohout), kupující gramodesku, shání skladbu „Nížina“. Jedná se o symfonickou předehru k opeře „Tiefland op. 34“ od německého skladatele Eugena d'Alberta. 11 let před tímto filmem měl premiéru film Tiefland, adaptace stejnojmenné opery. (sator)

Reklama

Reklama