Jde si pro nás noc

Tak tohle je další indonéská rubanice, která sice nedosahuje umění a levelu Serbuan Maut, ale docela slušně mu šlape na paty a některé gore scény hravě překonává. Ostatně na brutalitě je film postaven, příběh je docela strohý, přímý a vedlejší, nicméně i tak otrlý divák jako jsem já, byl místy docela šokován. Prim hrají bodné a sečné zbraně, takže si to dovedetě představit - tolik usekaných rukou, přeťatých tepen a zlomených kostí jsem v jednom filmu snad ještě neviděl a suveréně nejdražší položkou filmu musí být umělá krev :D. Jak už jsem řekl, nápaditosti Serbuan Maut se sice nedočkáme, ale i zde kamera tvoří podstatnou část efektnosti a často tvoří její švenkování hlavní pointu některých bojových scén. No co vám budu povídat, autor Headshotu posunul rubání zase o trochu dál a hlavním negativem je nevyužitý potenciál nejlepšího filmového bojovníka současnosti Iko Uwaise, který snad letos hraje jen druhé housle (Míle 22), jinak by to bylo ještě větší terno. Nic pro slabé povahy. Opravdu! (12.11.2018)

Neuvěřitelný festival násilí, usekaných končetin a všemožných děr v těle. Pro někoho to bude srdcovka, protože krev všude kolem prostě může, jiní tak řídkou dějovou omáčku nesnesou. Ono té tvůrčí stagnace je opravdu krapet moc, prostě se jen řežeme a to prakticky bez přestání. Režisér Timo Tjahjanto předkládá svět plný mafiánů, kteří jsou nelítostní, že to klidně naperou do ubohé dívenky. Čistič Ito se ale najednou zasekne a dítko před jistou smrtí zachrání. A zadělá si tím na problémy. Divák se dočká první řežby, která je zatraceně intenzivní, ovšem záhy na něj čeká další, a ta je ještě o level drsnější, pak přijde další.. znáte to. Samozřejmě se i střílí, ale většina problémů se řeší mačetami, trubkami nebo holýma rukama. A je to extrémně brutální. Každý druhý mord ukáže nějakou tepnu nebo rozškubne kus obličeje. Boje jsou nápadité, přesto se jisté monotónnosti neubráníme, protože prostě protivníků neubývá. A krev stříká. Vše završí závěrečný vyčerpávající duel, kdy jdou Joe Taslim a Iko Uwais na dřeň. Tvůrci měli šťastnou castingovou ruku, „klaďasi“ i záporáci jsou věrohodní. A že jich padne za vlast. Intenzivní řezničina!! (06.11.2018)

Vysoce kultivovaně natočená jatka. Příběh je pouze je chaotická výplň mezi akčními scénami plnými obnaženého masa, kostí a krve. Postavy mají podivné motivace a chovají se často nelogicky, ale zase tak moc to nevadí. Kamarádi z RAIDů si prostě trochu zablbli a na stříbrném podnose servírují několik nezapomenutelných bojových scén a bolestivých okamžiků. Uwais si svou netradiční roli docela užívá ale předvádí více méně svůj standard. Jullie Estelle si pro sebe ovšem uchvátila nejlepší bitku se dvěma lesbickými vražedkyněmi. Girl power! (29.04.2019)

"Jde si pro nás noc" je akční zlatá perla, která definitivně vykouzlí úsměv na tváři. Tjahjantova dechberoucí režie používá snímací techniky, které zaručeně ohromí, ačkoli je to právě množství krve a vnitřností, které nejvíce ohromí. Je to tak brutální a krvavé, až je to chvílema sebeparodující a nedokážu určit, jestli to byl záměr tvůrců, či to mysleli vážně...!! :-) Připomínalo mi to tím právě třeba ty japonské klasiky ze sedmdesátých let se Sonny Chibou, kde to byla už tenkrát parodie. A je to fajn!! Akce téměř nesešlápne z plynu. Je to jeden ultra brutální masakr, kde se všichni řežou vším, co je po ruce, lámou se končetiny na všechny možné způsoby a využívá se vícero bojových stylů. Tjahjanto se vyloženě vyžívá v smrtelných likvidacích a já šílím společně s ním. Největší highlight je definitivně Julie Estelle proti dvoum lesbičkám a myslím, že lepší female fight tu ještě nebyl a taky samozřejmě celé finále, které se řadí mezi ty nejlepší, co jsem v životě viděl. Joe Taslim proti Uwaisovi jakožto souboj bratrů byl emotivní a choreografii se samozřejmě nedá nic vytknout. Abych jen nechválil, mouchy se zde samozřejmě najdou. Nulový děj, a to co děj je, tak je takové, že ani nevím o čem, a k těm postavám prostě člověk nijak nepřilne. Nakonec jsem fandil více Ikovi než Taslimovi, i když měl být záporák. Ale v téhle směsici šílené skupiny postav ...jeden bez dvou za dvacet… ale to jsou pro mě irelevantní drobnosti, které mi zážitek nezkazily. Kdo má rád sebevědomé akční nekompromisní a brutální filmy bude spokojen. Kdo zaspal dobu při Seagalovi, Lundgrenovi a Van Dammovi bude nejspíš brblat. Každopádně fanoušek akce pod 3* jít nemůže. /90% + FILM ROKU/ (23.08.2023)

The Night Comes for Us nebezpečně dýchá na záda svému rivalovi patřícímu do stejného žánru (Raid 1 a Raid 2). A opět se zde objevil Uwais, kterému tentokrát vrazili scénář do ruky a jen vzkázali: "Hraj padoucha". Sice na to nejsem vůbec zvyklý, ale co už. Příběh trochu o ničem, ale tímto aspektem se nemůže chlubit ani Raid a koukejte, jaká klasika se z něho vyklubala. Joea Taslima bych si uměl představit v hollywoodském bijáku, má fakticky talent. Když přejdeme do kolonky akčních scén, tak mohu jen říct FANTASTICKÁ práce. Vážně. V momentech mi až padala na zem mandibula (ehm, tedy dolní čelist), neboť taková choreografie se moc často nevidí. A ty gore scény, WOW, jednoduše WOW. Krví se nešetřilo, každé zabití opravdu brutální. Za highlight scénu nepovažuji ani tak závěrečnou bitku Taslim vs Uwais, nýbrž ale ultimátní souboj Julie Estelle proti dvěma ženským nájemným zabijákům. Skvělá kamera, velice rychle, ale přehledně zpracovaná samotná bitka, parádní práce s barvami. Ani Tarantino se v Kill Bill nedostal na tak vysokou hranici kvality. Konec překvapil, asi bych nečekal druhý díl, ale na druhou stranu je pravda, že s Julie Estelle v hlavní roli by to asi šlo. Časem možná zvážím i hodnocení nejvyšší, tady vidím potenciál na kultovní záležitost. Za mě dávám 84 % (23.12.2018)