Režie:
Roman PolańskiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Jean Dujardin, Louis Garrel, Emmanuelle Seigner, Mathieu Amalric, Melvil Poupaud, Grégory Gadebois, Vincent Grass, Wladimir Yordanoff, Didier Sandre (více)Obsahy(1)
V roce 1894 je důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus nepravdivě obviněn z velezrady a odsouzen k doživotí. Tato událost vstoupila do historie jako Dreyfusova aféra. (Pilot Film)
Videa (8)
Recenze (91)
Člověk musí (chtít) překousnout to počáteční rozvláčné tempo vyprávění - druhá půlka už pak graduje pěkně. Je to spíš film pro ty, co o Dreyfusově aféře neví nic bližšího (popřípadě vůbec nic), ale to nepovažuju za nedostatek. Přeci jen nejde o událost, která by se filmového zpracování dočkávala každý rok znovu. Přitom je ale natolik zajímavá a nadčasová, že by si to vlastně zasloužila. Polanski opět nezklamal, byť tenhle titul se nepochybně zařadí mezi ty snáze přehlédnutelné, co se jeho pestré filmografie týče... 70 % ()
"Římané předhazovali lvům křesťany, my jim předhazujeme Židy. Tomu říkám pokrok." Polanskiho pohled na jeden z nejznámějších politických skandálů své doby je bohužel natočen velmi sterilně, klasicky (což není pochvala), s důrazem spíše na věrné vylíčení události než na nějakou uměleckou licenci. Vyprávění dostává větší spád až přibližně v poslední třetině filmu, která je věnována soudnímu přelíčení a následkům Zolova článku v novinách. Precizní výprava, kostýmy a slušné, ale nijak ohromující herecké výkony si tak zaslouží jenom průměrné hodnocení. ()
Roman Polanski je v okruhu filmových diváků těžce uchopitelná postava. Tento původem židovský francouzsko-polský filmař se za celý svůj život stal přeživším holokaustu, přišel o ženu Sharon Tate (a jejich nenarozené dítě), díky její vraždě kultem Manson Family a jako režisér stojí za klasikami Rosemary má děťátko či Čínská čtvrť a také je tvůrcem Oscarového Pianisty a za tento film i získal Oscara v kategorii ,, Nejlepší režie´´. Polanski se ale především proslavil faktem, že byl v roce 2009 zatčen na základě zatykače souvisejícím se zneužitím nezletilé dívky v roce 1977. Polanski tehdy nebyl zatčen jen díky tomu, že Švýcarsko i Polsko odmítlo Polanskiho USA vydat. Polanski tak zůstal na svobodě a mohl nadále točit nové filmy. A ten jeho nejnovější (a dost možná poslední) vznikl vloni. Žaluji! Polanski natočil ve Francii a tento film pojednává o Dreyfusově aféře, případu z roku 1894, kdy důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství na základě zfalšovaných důkazů. Tahle kauza následně obletěla celou Francií, Dreyfuse se zastala i známá jména jako spisovatelé Émile Zola nebo Jules Renard a rozsudek se několikrát změnil. Prostě zásadní francouzská událost, která se pochopitelně jednou musela dočkat filmového zpracování. Polanskiho Žaluji! rozhodně poté není prvním snímkem, který tuto událost zpracovává v celovečerní podobě, předchozí film ale vznikl už v roce 1960 a tak by to trochu modernější zpracování možná přece jen chtělo. A ujmul se ho právě Polanski, přičemž toto zpracování se nakonec dostalo i na Filmový festival v Benátkách, kde bojovalo s Jokerem o Zlatého lva za nejlepší film a nakonec se musela smířit pouze se Stříbrným lvem, přesto je ale druhé místo na tak prestižním festivalu pořád parádní. Bylo to ovšem zasloužené? Roman Polanski je možná pedofil a polák, přesto se mu ale musí nechat jedna věc.... i v 86 letech točil jako bůh a pokud se skutečně neinspiruje Clintem Eastwoodem a nebude točit klidně i po devadesátce tak si myslím, že je Žaluji! případnou důstojnou tečkou za jeho filmovou kariérou. Polanski v podobě Žaluji! natočil svižně výpravnou filmařinu, která by paradoxně mohla sednout i lidem, pro které historická kostýmní dramata představují peklo. Hlavním hrdinou Žaluji! poté není Alfred Dreyfus, ale Georges Picquart, který byl pověřený aby vypátral onoho špeha, který práskal Německé říši. Picquart je zde ztvárněn Jeanem Dujardinem, který je bezpochyby jedním z nejtalentovanějších francouzských herců současnosti a role Picquarta mu neskutečně sedne. Fanoušci historické přesnosti budou nejspíše spokojení, protože všechno kolem skutečně vypadá jako bychom byli na konci 19. století ve Francii. Velmi dlouhá a komplikovaná Dreyfusova aféra je v Žaluji! zpracována jen v podobě nejmenších detailů a samotný Polanski film natočil podle knihy Richarda Harrise a společně tito dva též napsali scénář. Harris sám toto téma při psaní knihy detailně nastudoval a i díky tomu si i on očividně uvědomil, které detaily této aféry jsou důležité a které vlastně zase tak ne. I díky tomu má Žaluji! opravdu svižné tempo a Polanski tu svou pověstnou schopnou vypravěčskou ruku neztratil ani na stará kolena. Navíc si povolal kameramana Paweła Edelmana se kterým od Pianisty pracoval na každém filmu a právě Edelman dokáže udělat tento velmi dějově zajímavý snímek i vizuálně vtahující. A Alexandre Desplat potvrzuje svou pozici jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Polanski víceméně točí jako ze (své) staré školy a přesto dokáže udělat Žaluji! skutečně filmařsky svižným snímkem a vygradování některých momentů je prostě lahůdkové. Krom naprosto bravurního Dujardina je tu také Louis Garrel, u nás téměř neznámé francouzské jméno, který je sice jako Dreyfus zamaskován, přesto i on ale dostává možnost se herecky předvést a tohoto víceméně tragického muže podat velmi zajímavým způsobem. A i takový Mathiue Amalric, pro kterého mám osobně slabost už bondovky Quantum of Solace je dle mně velmi dobrý. Žaluji! skutečně částečně připomíná filmy, které se už dnes netočí a zároveň tu osobně přece jen cítím náznaky jisté hipsterské filmařiny, která víceméně občas působí jako uhlazený Martin Scorsese bez Rock´n Rollového hudebního doprovodu.. Je to velmi zajímavé prozkoumání jednoho pro většinu světa dost možná neznámého soudního procesu, ve kterém lze též nalézt jisté paralely se současným světem a především je to opravdová vysoká filmařská. Není revoluční, není dokonalá a přesto jde o potencionálně důstojnou labutí píseň jedné kontroverzní filmové figurky, kterou můžeme soudit z různých úhlů..... Kvality jeho posledního díla ale prostě nelze hodnotit jinak než palcem nahoru! () (méně) (více)
Džakuzi starého pedofila Romči mají už dost zarezlé trysky. Okázalý naleštěný smalt a strojově přesné tvary nevynahradí absenci pořádně natlakovaného vířivého proudu, a tak máte pocit, jako byste s procítěným výrazem vlezli do honosné luxusní vany, do které si ale musíte prdět, abyste se vůbec dočkali nějakých bublin. Dramatik pošel stářím a ten zbylý senil navíc místy stříhá jako krejčí s alzheimerem. S Cvajfusem a armádním kokotismem se toho tedy dalo navyvádět daleko víc, svižněji, zábavněji a bez rohypnolu. ()
Informatívny skvost, pocitovo akoby divák sedel priamo pri samotných konfrontáciách. Nemá tu čo dejovo zasiahnuť, toto je vyslovene ústna "fajtovačka", nie vhodná pre každého diváka. Prvá polovica reže "nudou" zaživa, no postupne naberie dostatočné tempo v rámci tohto konkrétneho žánru historickej, informatívnej drámy. Mňa osobne strašne bavia tieto "máchanice" v sračkách vysokopostavených hodnostárov, ktorí sú absolútnym dnom nie len v našej krajine - tak teda "VIVA LA FRANCE - kokotie tváre z kohúta!!" ()
Galerie (50)
Photo © Gussi Cinema
![Žaluji! - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/215/164215595_8bdd90.jpg)
Zajímavosti (9)
- Jako reportér o celém procesu informoval také rakousko-uherský novinář Theodor Herzl, který na základě vzrůstajícího antisemitismu v Evropě usoudil, že Židé již nejsou v bezpečí. Posléze se stal zakladatelem hnutí sionismu, který usiloval o návrat Židů do „země zaslíbené“. (stefji)
- K výkonu trestu na území Francouzské Guyany byl odsouzen také Henri Charrière, známý pod přezdívkou Papillon (Motýlek). Stejně jako Dreyfus nakonec skončil na Ďáblově ostrově, odkud uprchl do Venezuely. Podle jeho autobiografického románu s názvem „Motýlek“ byly natočeny již dva stejnojmenné filmy – Motýlek (1973) a Motýlek (2017). (stefji)
- Louis Alphonse Bertillon, autor znaleckého posudku Dreyfusova rukopisu, svou chybu do smrti neuznal. (stefji)
Reklama