Žaluji!

Ve chvílích, kdy se podplukovník Picquart snaží přesvědčit své nadřízené o Dreyfusově nevině, může divák jen bezmocně skřípat zuby. Totéž platí i o sekvencích ze soudní síně a u ukázkách, kam až snaha o prosazení spravedlnosti hlavního hrdinu dovedla. Nicméně pokud jde o samotné vyšetřování či chvíle z Picquartova osobního života, tak film trochu ztrácí a taktéž bych ocenil více prostoru pro Dreyfuse a jeho rodinu. Na to, že právě Dreyfus je styčným bodem celého filmu, je ho tu na můj vkus strašně málo. Každopádně slušná práce a člověku ten tupý antisemitismus, se kterým se ostatně setkáváme i dnes, prostě nejde na rozum. 75% (17.05.2020)

Vypadá to jako béčková varianta obrazů Auguste Renoira a filmu s Jeanem Renoirem s těžkými kusy viktoriánského nábytku. Jako by to režíroval nějaký filmový znásilňovač. Ale Dreyfus má něco současného a má co říct i světu ve kterém žijeme. Polanski fakta z encyklopedie ilustruje pozorně, ale vlekle a s řadou zbytečností. Polanski dostal za film cenu rancouzské filmové akademie Cesar za pečlivost, důkladnost, důslednost dobové patiny, za politickou korektnost, za pozornost cizince vůči dějinám země, jež mu poskytla azyl. Ve filmu je polopaticky zdůrazňovaný antisemitimus – „Římané házeli lvům křesťany, my židy“, nanicovatá role Picquartovy milenky, již pochopitelně hraje režisérova manželka Emmanuelle Seignerová, i bezúčelné střídání časových rovin. Naopak účinkuje kresba prostředí od salonů po špeluňku, kde sídlí špionážní úřad, a také metodika vyšetřování, která mnohdy připomene seriál Dobrodružství kriminalistiky. Ovšem točí se vesměs kolem dopisů, což není zrovna strhující rekvizita, zvláště když se připočte úporná snaha, aby si vydatně „zahrál“ každý útržek papíru, každý klíč od dveří či od trezoru. Snímek Žaluji! je prostě hodně procedurální, konverzační a konvenční včetně stavby: jednu hodinu Picquart odhaluje pravdu, druhou hodinu se ji snaží zveřejnit navzdory odporu svých nadřízených, kteří se obávají blamáže. Aneb historické Tři dny Kondora, nicméně bez akce, bez tajemství a bez diváckých sympatií pro osamělého pěšáka čelícího spiknutí mocných. Jean Dujardin v hlavní roli zosobňuje až příliš hrdinský typ fešného oficíra, jediného spravedlivého mezi zaprodanci. Louis Garrel coby Dreyfus má zas poměrně málo prostoru a ostatní herci jen vyplňují příslušná políčka v modelové partii. Teprve zručně inscenované soudní divadlo vnese do akademické podívané vzrušení a napětí, zatímco vnější efekty v podobě šermířského souboje nebo digitální bouře nad Ďábelským ostrovem vyznívají uměle. Ještěže finální setkání obou klíčových mužů má pěknou pointu. Ale v tak popisném pojetí mohl Dreyfusovu aféru natočit kdokoli. Kdyby do případu nevinné justiční oběti zkusil Polanski propašovat paralelu s vlastním osudem „štvance“, byť sám se k vině za znásilnění nezletilé dívky přiznal, měl by film Žaluji! alespoň příchuť provokace. (22.04.2020)

„Dôstojník a špión” , snáď do úplne najmenších detailov "rozpitváva" známu aféru Alfreda Dreyfusa z konca 19. storočia, išlo o kapitána 14. delostreleckého pluku, stážistu generálneho štábu armády, ktorého vojenský súd uznal vinným z velezrady, za čo ho následne odsúdili k doživotnému väzeniu, následne ho deportovali i degradovali, až ho nakoniec vyhnali na ďaleké, Diabolské ostrovy. Za všetkým treba hľadať i príčinu, ktorá bola tentokrát sfalšovaná a zmanipulovaná, zároveň, že v podstate sa jednalo o neospravediteľný, justičný omyl najhrubšieho zrna, a o to väčší dôvod, aby sa do tejto kauzy obul aj človek, ktorý i napriek tomu, že stál pôvodne na opačnej strane barikády, chce docieliť spravodlivého procesu, pričom samí generáli a všelijakí, skazení plukovníci, mu iba neustále podkopávajú kolená, ale Georges Picquart je našťastie neoblomný, a tak sa hádam dočkáme konečnej nápravy... ? Ruku k dielu priložil i taký predstaviteľ naturalizmu, Émile Zola, za čo bol i on nenávidený francúzskym ľudom. / A možno tiež kontroverzný režisér Roman Polanski sa o tom rozhodne nakrútiť pôsobivý, dobovo štylizovaný snímok, a to len preto, aby ospravedlnil svoje dávne prehrešky z minulosti ? Síce netvrdím, že je tomu tak na plných 100 %, no navzdory tomu, pôsobila jeho novinka akosi neucelene, neprehľadne a trochu chaoticky, čo len podtrhuje, že kvantum rôznorodých, vedľajších postáv v obsahu filmu, v ktorých sa vyznať, bolo asi absolútne nemožné ? Po čase som sa začal v deji mierne strácať. Množstvo nominácii na Césara značí samotný záujem filmovej Akadémie, kde 3 z nich sa dokonca premenili na celkový úspech, keď dve z nich sú dokonca pre Romana ? Polanski je z časti určite strašne prešibaný, že mu to v krajine galského kohúta zhltnú i s navijákom, trebárs, ak sa aj my dokážeme odosobniť okolo kontroverzie Romana P. , môže to byť nakoniec celkom prospešné ? Skúsme sa pozerať na film čisto iba objektívnym pohľadom bez toho, aby sme vôbec rozmýšľali, kto ho vlastne režíroval, vtedy má čo ponúknuť ? Dujardin bol vskutku naozaj excelentný, alebo tu účinkuje i skvelá plejáda francúzskych hercov ! Ak sa dokážete viac sústrediť, môžete byť priam nadšení, ale ja som to zjavne nedokázal ! PS: Nenašiel som jedinú postavu, ktorá by nemala "moustache" , skrátka, zrejme to patrilo do danej doby, len toľko pre zaujímavosť. (03.09.2020)

Předně: zoufale mi chyběla hudba. Desplatův štěk v závěru a jeden kankán to opravdu nevytrhli. Pokud by snímek provázela kvalitní hudba, měl by mnohem lepší spád a jiskru, čili tento tah Polanského za originální nepokládám. Jinak se jedná o výborně natočený, pravdivý, doslova šokující příběh, který mě zaujal celý. Dost pasáží mě vytáčelo až hrůza a vstoupit po tom všem zpět do armády, to snad nezasluhuje obdiv, nýbrž svěrací kazajku. Obsazení výborné- Dujardin je rolls royce a Garella vidím vždycky ráda, výprava, kamera, špionáže, intriky, justiční omyl, antisemitismus, neúcta k člověku, k dílu, ke spravedlnosti, proti tomu smysl pro čest a pravdu, vše pečlivě naváženo a postupně přidáváno do bublajícího kotle se zkostnatělou justicí, zaprděnou armádou, prospěchářstvím, odstraňováním nepohodlných, okořeněno jediným osobním setkáním pachuti všelijaké a přisoleno Zolovým fenomenálním novinovým článkem Žaluji!. Polanski si tímto kusem ostudu jistě neuřízl, ale maličko tomu chybělo a mohli jsme se tady rozplývat nad peckovním filmem. (28.04.2020)

Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera. (08.08.2020)