Francouzská spojka

Vcelku solidní kriminálka, zručně zrežírovaná, dost dobře zahraná a odvyprávěná. To, že Friedkin používal dost často ruční kameru je samozřejmě věc dobrá a především akční scény jsou tak díky tomu o dost autentičtější a rychlejší. Snad stopáž mohla být trochu delší, protože konec mi přišel velice useknutý a "nedodělaný", naopak některé scény jsou ve scénáři jakoby trochu navíc a s odstupem více než třiceti let, film také trochu ztratil na atraktivitě a režijní zdatnosti, ovšem kvalita se mu upřít nedá a Friedkin už tady potvrdil, že skutečně umí, což v letech následujících dokázal ještě několikrát. (10.08.2005)

„MY JSME TEN PŘÍPAD TADY S PARŤÁKEM PŮVODNĚ DALI DOHROMADY. NECHCEM, ABY NÁM TO FEDERÁLOVÉ POSRALI.“ /// Nezáživná práce, která po 40ti minutách přináší ovoce. A za chvíli chápu, proč je tahle velká sledovačka ceněnou krimi poctivkou, která asi nezestárne. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The French Connection: A True Account of Cops, Narcotics, and International Conspiracy“, kterou v roce 1969 napsal Robin Moore, jsem nečetl. 2.) Fotřík si furt hraje na honěnou s metrem. Prej to viděl v nějakým filmu… (že ty používáš šupleru? Tak to jinej žánr…) 3.) Thx za titule „Marka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (13.08.2015)

Tohle je film z doby, kdy americký detektiv nemusel být nadpřirozená bytost. Friedkin zboural veškeré do té doby zažité šablony, ukázal realitu policejní práce. Nemůže se podařit úplně všechno, na co policisté sáhnou, vyšetřování je zdlouhavý proces plný nudné a mravenčí práce. A tak se díváme na sledování podezřelých, kteří jen tak bloumají po ulicích. Vidíme Doyla, který postává naproti luxusní restauraci, v níž si dopřává Charnier opulentní oběd, jak žmoulá chladnoucí kousek pizzy a zapíjí ho kávou z papírového kelímku. Friedkin jde v zobrazování reality ještě dál, nepostačí tento ukázkový kontrast, nechá překupníka drog jít odpočívat do hotelu a Doyle zatím mrzne před budovou. Únava, prokřehlost i psychické vyčerpání, to vše je následně přímo hmatatelně cítit z Doylova projevu v závěrečné scéně této sekvence. Legendární honičku automobilu s nadzemkou netřeba zmiňovat. Ale jednu scénu bych přeci jen ráda vypíchala. Když se Pepek snaží očima hledat na protějším nástupišti zabijáka, dopouští se Friedkin geniálního režijního nápadu. Totální splynutí kamery s hlavní postavou, divák je absolutně vtažen do děje a stává se jeho součástí. Tahle scéna by měla být zapsána velmi tučným písmem ve všech učebnicích kinematografie. Pořádný kus poctivé práce odvedl Gene Hackman. Jeho Doyle je nekompromisní, tvrdý chlap, který jde houževnatě za svým cílem. A Hackman je v tomhle jako obvykle na 100% uvěřitelný. (26.06.2011)

Ve své době velmi vyhledávaný snímek. Mě však moc nesedl a pět hvězd nedám. Mimo jiná ocenění získal i tyto skalpy:Kansas City Film Critics Circle Awards - herec (G. Hackman), film. Writers Guild of America - adaptovaný dramatický scénář. National Board of Review - herec (G. Hackman). New York Film Critics Circle Awards - herec (G. Hackman) (18.03.2013)

Přesně ta správná 70´s kriminálka, jak jsem čekal. Ze začátku má sice Friedkin malinko problémy s tempem a úvod se tak bohužel malinko vleče. Poté už ovšem servíruje jednu výbornou scénu za druhou a pronásledování vlaku zaslouženě patří k památným scénám žánru. Nechápu, jak se mi tahle klasika mohla tak dlouho vyhýbat. (07.04.2013)