Francouzská spojka

Další slavný thriller z let sedmdesátých, který mě značně překvapil svojí neurvalostí. Nejen že totiž sledujeme práci dvou nevybíravých detektivů, kteří se s ničím a nikým nemažou, ale ruku v ruce s tím se chová i kamera a střih. Celek je tak podivně drsný a zároveň téměř odfláknutý, že jsem nebyl schopný určit, jestli to byl režijní záměr anebo omyl. Můj vnitřní zážitek z filmu to ale ovlivnilo natolik, že bych si příště pustil radši třeba Drsného Harryho. 6/10 (27.09.2015)

„MY JSME TEN PŘÍPAD TADY S PARŤÁKEM PŮVODNĚ DALI DOHROMADY. NECHCEM, ABY NÁM TO FEDERÁLOVÉ POSRALI.“ /// Nezáživná práce, která po 40ti minutách přináší ovoce. A za chvíli chápu, proč je tahle velká sledovačka ceněnou krimi poctivkou, která asi nezestárne. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The French Connection: A True Account of Cops, Narcotics, and International Conspiracy“, kterou v roce 1969 napsal Robin Moore, jsem nečetl. 2.) Fotřík si furt hraje na honěnou s metrem. Prej to viděl v nějakým filmu… (že ty používáš šupleru? Tak to jinej žánr…) 3.) Thx za titule „Marka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (13.08.2015)

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)

Prvá časť krimifilmu s Gene Hackmanom v úlohe vytrvalého až fanatického policajta a Fernandom Reyom, jeho dočasne unikajúcou obeťou. Nezaostáva ani Roy Scheider. Naháňačka s nadzemnou dráhou sa dodnes radí k vrcholom v žánri. Režisérovi Friedkinovi sa častým používaním ručnej kamery podarilo navodiť atmosféru dokumentárneho filmu alebo aspoň filmu nakrúcaného podľa skutočnej udalosti, čo v tej dobe nebolo až také samozrejmé. (03.11.2010)

Stejně jako "Drsný Harry", "Magnum Force" nebo "Bullitův případ" patří "Francouzská spojka" mezi nejlepší kriminálky staré drsné školy. Film, který je i po pětatřiceti letech po svém natočení stále atraktivní, drsný a syrový a nachází si stále nové obdivovatele. Gene Hackman ve své první velké roli podal skutečně excelentně tvrdého poldu Jima Pepka Doyla a zaslouženě za něho obdržel Oscara. Fernando Rey jako uhlazený dealer elegán Charnier je příjemně kontrastující s rozevlátým a bohémským Pepkem a je jedním z nejlepších záporáků, které jsem ve filmu viděl. O čtyři roky dříve než se pustil do boje s lidožravým žralokem, podal Roy Scheider perfektní výkon coby Pepkův parťák. Do filmové historie vstoupily též scény jako sledování zločince v převlečení za Santa Clause, honička s nadzemkou v protisměru, pokus o polapení Charniera v metru a otevřený konec, který prahl po pokračování. Dvaatřicetiletý William Friedkin stvořil svoje první velké dílo, za které získal Oscara a žádným svým pozdějším snímkem jej nepřekonal. (06.03.2005)