The Green Inferno

Nejprve si naivní flétnistka vyslechne na vysokoškolské přednášce něco o ženské obřízce, pak se nechá strhnout vidinou pomoci v netknuté džungli v Amazonii, kde starověké kmeny trpí pod útiskem soukromých společností, kterým jde výhradně o zemní plyn. Přidá se tak ke skupince, která se chce v Peru „pomocí mobilů“ postavit buldozerům, jenže těžké stroje nebudou tím hlavním nebezpečím, které na ně čeká. Budeme holt muset držet pěsti, že balíček trávy zhulí celý kmen. Eli Roth se s diváky nikdy nemazlil, a tak nějak si tím vydupal proslulost. Užvaněný hororový nadšenec se mnohdy tvářil jako spása žánru, většinou ale zklamal, tentokrát si navíc dával hodně načas (takhle dlouho k nám filmy „chodily“ snad před dvaceti lety). Musím ale poznamenat, že jsem projektu docela dost fandil, a tu a tam sledovat, v jaké je fázi. Úvod se nicméně vleče, je nezajímavý, Roth se jen těžko odklání (nevím, zda záměrně) od docela pitomých dialogů. Jakmile se ocitneme v deštném pralese, je to jiná káva (ač je samotný protest aktivistů docela úsměvný), která vygraduje pádem letadla. Od té chvíle se otvírá řada možností posunout tenhle kus někam dál. Jenže Roth se vedle exhibicí s maskami a krvavými momenty zmůže jen na pár zajímavějších sekvencí (třeba na to, co se děje po samotném pádu letadla). Uvěznění mezi domorodci prakticky neprodává, chybí napětí, o postavy nemáme strach, tvůrci neumí navodit řádnou atmosféru, dialogy skřípou a vlastně chybí i ona brakovost, chcete-li to tak nazývat. Roth namísto toho, aby překračoval díky kanibalskému kmenu plném gurmetů hranice vkusu a vyvolával kontroverze, předkládá scény (třeba průjem jedné ze zajatkyň, který nemá pražádný význam), které mohl nabídnout v jakémkoliv jiném žánrovém balení. Roth je mizerný vypravěč, nezklamal, ale potenciál neprodal. (25.10.2015)

Pižmový gastrofyzik Jiří by řekl: „Nemáte řidiče buldozeru, dejte tam aktivistu.“, ale tady vaří Zdenda. Sice nám trochu zčernal, v obličeji zežloutl a zmenšilo se mu poprsí, ale je to on. Nabídne v kouři uzené filety z nasoleného aktivisty, aktivistku nadívanou zelím či syrového aktivistu al dente. Popřál bych vám dobrou chuť, ale to by číšníka nesměl dělat Eli Roth. Úvod s masivní letákovou kampaní, cirkusáky a alegorickými vozy zvládl v pohodě, s tím on problém nemá, ale jak už bývá u něho zvykem, nedokázal najít rovnováhu mezi černým humorem a porcovacím gore, které je sice explicitní a odvázané, ale v současné době, kdy je dekapitací a podobných prasáren plný internet, už jen těžko šokuje či vzbudí kontroverzi. Kdyby místo sraní v rohu klece a zkouřeného humoru zapracoval na atmosféře, hned by Zelené peklo lépe dostálo svému názvu i odkazu. U scény mezi závěrečnými titulky jsem nabyl dojmu, že při jejím vymýšlení nějaký peruánský domorodec zaměnil Eliho čelní lalok za vajíčko na hniličku.. (01.12.2015)

Tak mnou dlouho očekávaný kousek nedopadl zase tak špatně, jak jsem se kvůli neustálému odkládání obával, ale na druhou stranu, žádná pecka, v jakou jsem v koutku duše doufal, to také není... Jde vidět, že Eli je fanda žánru a Italy má pořádně nakoukané, odkazů na nejen Deodatovu tvorbu je tady požehnaně... A tím nemyslím, jen krásnou přírodu a domorodce... Pár drobně odlehčených scén mně osobně nevadilo, bláboly, které vypouštěly aktéři z úst se také daly přežít, ale co mě štvalo, bylo gore... Ne, že by nebylo kvalitní, to ne, ale bylo ho sakra málo a přitom některé scény k brutálním jatkám nebo nezapomenutelným úmrtním vysloveně vybízely... Že se nebude jednat o novodobý Cannibal Holocaust bylo asi vše od začátku jasné, proto vysloveně zklamaný nejsem, nadšený ale také ne, čekal jsem prostě více... (30.04.2016)

Vzhledem k tomu, že jsem očekával neumětelskou a levnou blbinu, jsem nakonec příjemně překvapený i divácky spokojený. No, ona to samozřejmě blbina je, tedy myslím scénáristicky, ale je to blbina vtipná, relativně dobře vypravená i natočená (až na příšernou ruční kameru), zkrátka pro večerní relaxaci jako stvořená. Všemožné angažované humanistické filcky a od reality odtržení ochránci lidských práv jsou tu vykresleni buď jako hajzlové a nebo pitomci, za což dávám body navíc. Oceňuju slušně rozvinutý a propracovaný úvod, cestu do Amazonie a následný střet s dělníky a jejich ochrankou - až potud slušný rodinný středoproud a solidní áčko. To pravé nefalšované béčkové peklo přichází teprve po zajmutí partičky blbých gringů kanibalskou indiánskou tlupou, posedlou sadismem a lačností po lidském mase. Něco tak bizarního, vtipného a brutálního zároveň jsem věru nečekal. Chudáci rudoši, takhle dehonestující vykreslení si fakt nezaslouží! (12.03.2018)

Dva roky odkládaná věc nám konečně vyšla a já jsem relativně spokojen byť od filmu, na který se čeká 2 roky se subžánrem, který se neobjevil přes 30 let se z něj dalo vytřískat více. Green Inferno se rozbíhá pomaleji ( 40 minut nudí), poté už Eli Roth servíruje divákovi skvěle natočený crash letadla, dech vyrážející záběry přírody( ta Amazonská zeleň je neskutečná), perfektní masky domorodců, make up hlavní Bad Ass leaderky je špičkový a potěší i slušná porce Gore, především hned první porcovačka patří mezi nejlepší gore scény roku, ale pořád mám pocit, že tam toho mohlo být více. Zamrzí, že spousta lidí nepřežije pád letadla, tudiž nezbyde příliš "jídla" pro kamarády kanibaly. Hloupé dialogy a špatní herci zde jsou tolerování, ale na kočku z Knock Knock se mi kouká hezky, mám k ní určité sympatie a fandil jsem ji . Nejbrutálnější horor roku ano, dekády však nikoliv. 75% (17.10.2015)