Zeď

Moderní robinsonka jako metafora lidského osamění. 1) Když 43letá Marlen Haushoferová vydala v roce 1963 po třech letech práce svůj román Zeď (Die Wand), asi nečekala takovou příznivou odezvu, jaké se jí dostalo. Kniha byla přeložena do 19 jazyků (k roku 2017). Bylo tedy jen otázkou času, kdy bude podle některých kritiků nezfilmovatelné dílo převedeno na plátno._____ 2) Knihu jsem nečetl, takže nevím, komu připsat své výhrady - autorce anebo filmařům. Ignoranci faktů a racionálního uvažování lze těžko zdůvodnit tím, že hlavní postavou je ženská. Novodobá robinsonka nijak nepátrá po důvodech své izolace, téměř nezkoumá prostor, který má k dispozici ani co tam může dělat. Chová se jako malé dítě, dělá, co ji napadne, a když jí pak nápady dojdou (velmi brzy), tak nedělá nic, prostě jen žije a píše si deník._____ 3) Aby tvůrci odstínili rušivé momenty, spustili jednoduše zeď, která ostatní svět zcela odřízla od prostředí naší postavy a ta se tedy může v poklidu věnovat svým sebezpytným objevům. Takové východisko mi nevadí, kdyby přitom žena alespoň trochu přemýšlela. Ty logické kolapsy prostě neumím skousnout._____ 4) Nelineární vývoj děje se mi také nelíbil._____ 5) Nemohu říci, že bych se nudil. Jen jsem pořád čekal, co se stane. Nestalo se nic._____ 6) Spoiler - čti až po zhlédnutí snímku! Zápletka, resp. pointa filmu je k neuvěření. Místo aby žena pátrala po dalších izolovaných lidech, tak prvního, kterého potká, prostě zabije. Ne, že by se on choval inteligentněji._____ 7) Film má i pozitiva. Nádherné prostředí Solné komory v okolí Dachsteinu, příjemný bavorský barvář Luks (patří režisérovi), zajímavý porod býčka. A hlavně je tu perspektiva: Seit heute früh weiß ich sicher, daß Bella ein Kalb haben wird. Und, wer weiß, vielleicht wird es doch wieder junge Katzen geben. Od rána vím jistě, že Bella bude mít telátko. A možná budou zase i koťátka._____ 8) Výstižný koment: LuccinyFilmy**. (28.01.2020)

108 minut dlouhá rozhlasová hra, v níž se vůbec nic nestane! Text a obraz spolu mnohdy vůbec nesouvisí. Zombie pes, který je chvílemi naživu a chvílemi mrtvý. Chlápek, co přijde přes zeď a ji zajímá ne to, kde se tam vzal, ale proč jí zabil zvířata. Logická chyba: Nikde ve filmu nebylo řečeno, že by si tam ta kráva pěstovala trávu, ale za střízliva by nebyla schopná vytvořit takový bláboly! Celou dobu jsem si říkal, že dám alespoň jednu hvězdičku za scény se zdí, které mají jakous takous atmosféru, ale prostě nemůžu. Myslel jsem si, že něco takovýho musela natočit nějaká ekofeministka, a to, že režisér je chlap mě vážně dostává. (21.07.2014)

Půldruhé hodiny jakoby čtení obsahu knížky, do toho nicneříkající a často i nesouvisející obrazy alpské přírody. Ale na tom se film postavit nedá. Bohužel další naprosto zabitý námět, ze kterého mohl vzniknout poměrně slušný film. Aby se hlavní a vlastně jediná hrdinka raději zkoušela dostat ven, vyzkoušet naprosto všechny možnosti a obejít si zeď třeba na všech místech, jestli třeba někde není možnost, jak se dostat ven, raději se stará o zvířata a o všechno ostatní už nemá zájem. Kdybych film vypl po hodině, o nic bych už nepřišel. Hodně slabá jedna. (22.07.2014)

Já chápu, že tvůrci tohoto filmu chtěli ukázat soužití člověka s přírodou, která pro něj už není tak přirozená, jako dřív. Na druhou stranu se mi ale nelíbil nápad jak to všechno pojali s tou zdí, za kterou se prostě nedalo dostat. Proto takové hodnocení. Obrovský plus ale za překrásné záběry rozkvetlého údolí v Alpách. Na ty bych fakt mohl koukat do nekonečna. Škoda jen, že to film nevyužil víc ve svůj prospěch. (01.11.2013)

"Boží poklop skleněný, pod ním život zklidněný." Maj recht, pane Pölsler, s tou inovací. Kdo by dnes četl knížky, stačí filmy, ve kterých se nám ty knížky celé přečtou. Čili romány ve 3D. Můj dojem z Marlen Haushofer a jejího názoru na svět: autorku zřejmě opustil partner, navíc po smrti psa zůstala na světě úplně SAMA, se suicidálními myšlenkami. Z depresí se však vypsala v knize, což je rozumné. Jaké trauma utrpěl režisér Pölsler netuším, ale já z jeho filmu značné. Shrnutí myšlenek: kočky jsou dobré, psi jsou fajn a chlapi jsou zbyteční.  Správná žena je nejšťastnější na samotě u lesa, jako úplně poslední člověk na světě, pak teprve její život dává ten pravý smysl. Viz naše Gertruda Brunhildovitá, která je, na rozdíl od konzumního, prohnilého a duchem chudého světa TAM VENKU, velmi bohatá. Má psa, kočku, krávu, býčka, bílou vránu a celoživotní zásobu dřeva do kamínek. Taky pramenitou vodu, horský vzduch a výhled na panoramata. Dále propisku, tři balíky dopisních papírů a utkvělou představu, hraničící s bludem, že se nalézá ve skvělém filmu. Hlavně však vlastní pušku na střílení zbytečných chlapů. Prásk! Jedna rána stačí. (27.02.2023)