Mission: Impossible - Národ grázlů

Nepamatuju špionský blockbuster, který by byl tak sevřený. Fascinovalo mě, jak McQuarrie v prvé řadě vypráví příběh a pracuje s postavami, přičemž akci si nechává spíše jen tak mimochodem, jako prostředek k posunutí děje, nikoliv účel. V době, kdy jsou všechny výbuchy a honičky povinnými atrakcemi, koncipuje svět Ethana Hunta do podoby tepajícího, ale nikoliv zběsilého akčňáku, jemuž se díky tomu bude asi vyčítat nuda a rozvláčnost, ale onen lehký „low-profile“ tomu dokonale sedí, byť je to řemeslně bravurní (střih u Turandot), nebo technicky nápadité (sestřelení dvou motorek autem). Jenže tady jde hlavně o hrdiny, o minimalisticky vykresleného záporáka (porovnej s nevyužitým Nyqvistem z minula), o dokonale napsanou a skvěle zahranou hlavní ženskou postavu (přiznávám, že ta nejednoznačnost mě napínala až do finálního rozetnutí) a v neposlední řadě o Hunta samotného, který se zaparkoval jako řadový člen týmu, který má po ruce trojku hláškujících sidekicků. Těsně po projekci jsem byl nadšený, jen jsem svým způsobem netušil proč. S denním odstupem v tom vidím nehorázně komplexní a promyšlený film, kterému se bude v téhle sezoně těžce konkurovat a jestli kasovně zaboduje, Cruise definitivně vtáhne do filmového světa výraznou personu. Přeju mu to. (30.07.2015)

Budu se opakovat, ale i tento díl beru jako pravou britskou bondovku (ostatně vše se točí kolem Londýna a jejich tajné služby, nejen...). Akce, nadsázka, vtip a pohledná Rebecca (když vystupovala z bazénu, ať mi nikdo netvrdí, že nešlo o odkaz na U.Andressovou, co ji pak kopírovala i H.Berryová). Napětí na každém kroku....pominu letadlo, zmínit však musím Vídeňskou operu a samozřejmě adrenalinovou honičku na motorkách. A všechny ty krásné bondovské vychytávky! Přenosnými PC z jakéhokoliv materiálu počínaje a rtěnkou konče... A za co tleskám velmi, že jsem si konečně užil kino v 2D! (02.08.2015)

Jak kdybych na plátně viděl svoje první špiony, první auto-moto honičku, první poctivou rvačku. Jak kdyby McQuarrie rukou Ethana Hunta otevřel v místnosti, kterou dobře znám, ještě jedny, pečlivě ukryté dveře. A za nimi rozjel hru ze staré školy, ve které je místo pro londýnskou mlhu, překvapivé parafráze Casablancy a v duchu série i na vpravdě nemožné mise v čele s vodní nádrží, u které jsem ke konci téměř lapal po dechu za hlavního hrdinu. Před projekcí jsem pátému vkročení do téže řeky opatrně nevěřil, proto se z direktu čím dál sympatičtější party zvedám hodně ztěžka. Welcome to IMF. (30.07.2015)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)

Tramontate stelle! McQuarrie vinceró! Nejen u špionážních akčních thrillerů, ale vůbec u filmu všeobecně nejde stylem vyprávění čas vrátit ani zastavit, jen částečně zpomalit a Rogue Nation tak činí vskutku znamenitě. Oceňuji nevysokého scientologa, že se nebál podělit o prostor s královnou stehenního stisku Rebeccou Ferguson i režiséra, co spolu s Peterem Yatesem pochopil, že u auto-moto naháněček hraje významnou roli kromě střihu i burácení motorů (GP Maroko úchvatná) či že zase naopak přijde okamžik, kdy se nejmocnější ukáže prosté ticho. Přítomnost Londýna přinesla bondovský esprit i zároveň jistou rezervovanost v hodnocení, dokud ke mně nedorazí Mendesův přízrak.. (04.08.2015)