Prohnilí proti prohnilým

O řád slabší než Prohnilí, přesto slušná podívaná. Je to ovšem víc nuda než sranda. 65%, 10.2.2010. Znovu jsem se podíval 28.9.2014: první polovina má šťávu a navozuje také díky velmi příjemné hudbě moc pěknou atmosféru Paříže a jejího tepajícího života. Bohužel druhá část spadá do dlouhé nudy, takže když jsem chtěl nejdřív povýšit mou spokojenost na 75%, nakonec klesla na 70% a pořád 3*. (10.02.2010)

Tady není co vytknout. Výborně zpracovaný příběh, spousta zvratů, komplikací a "všechno je jinak". Velmi povedené. Celkově jsem měl z jedničky lepší pocit, než z dvojky, ale i tak to stálo za to. Střih vynikající, občas mě zaujaly kamery z pohledu třetí osoby, jak jde za hlavními hrdiny. Ta devadesátková francie, to je pastva pro oči. Příběhově super, bylo tam možná pár slabších chvilek, ale celkově je to z hlediska scénáře, příběhu lepší, než kdejaké dnešní americké áčko. Takže tomu dám rovněž vysoké hodnocení. Příběh mě neustále překvapoval, nebylo to tak snadno čitelné, jako cokoliv z ameriky. Takto si představuji komediální kriminálku. Znovu opakuji, nemám co vytknout. Shlédnuto s českým dabingem, původní francouzské znění by bylo dle mého názoru ještě o level lepší. Humorně mě to přišlo lehce slabší, než první díl, ale i tak to stálo za to to vidět. (15.08.2020)

Nelze se neubránit srovnání s prvním dílem. A Prohnilí proti prohnilým jsou o něčem úplně jiném. Vskutku, postavy jsou psychologicky propracovanější, příběh je složitější, bohužel na úkor zábavy. Pokud se někdo chce podívat na komedii, ať si vybere něco jiného. Pokud chce někdo vidět mix dramatu, detektivky a párkrát se přitom od srdce zasmát, jsou Prohnilý proti prohnilým jasnou volbou. (09.02.2010)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)

Po výtečné jedničce přišla studená sprcha a strašlivé zklamání. A další z desítky, možná stovky příkladů pro argumentář, že se u úspěšných filmů nemají za každou cenu točit pokračování. Námět se jevil rozhodně slibný, ale zpracování je přímo trestuhodné, děj je hloupý, nudný, bez barvy a bez zápachu. Závěrečná půlhodinka je přímo k uzoufání. Tak moc jsem se těšil na dvojku, ale po tomhle fiasku ani nevím, jestli mám vůbec chuť dát šanci trojce. (19.01.2017)