Prohnilí

Civilně působící hořká komedie o malích podvodníčích i těch větších z řad ochránců zákona. Vážné téma podané skrz leckdy drsné (Ježíš) leckdy velice zábavné (peněženka v nemocnici) gagy. Ovšem nejživotnější a nejpravdivější je Noiretův monolog v autě ("VŠECHNO JE ZAKÁZANÝ!") Mladíčci se mají ještě mnoho co učit... Zidiho vrchol a zasloužený César. Jiří.K.: všiml :-) (05.08.2002)

Boudaři na profesionální úrovni, využívající všechny malé i velké přestupky a lotroviny pro své obohacení. A cestiček je, při troše fantazie, opravdu dost. Královsky jsem se bavil, když velký učitel Noiret "zaučoval" svého zprvu trochu prkeného žáka Thierry Lhermitta, a převáděl jeho teoretické znalosti a představy do svého poněkud prohnilého, ovšem reálného prostředí. Technika finančního zruinování, ta mě mimořádně pobavila. Komedie par excellence! (22.05.2010)

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (31.08.2009)

Prohnilí až do morku kosti, korupce, jánabrachismus, drobná zlodějina, zneužití pravomovci veřejného činitele, a tak dále - pro morálku naší policie je to velmi nebezpečný film... Začátek geniální, konec trochu uhozenější, takže celkově za pět hvězdiček :) Perlička na závěr: Všiml si někdo, že si Claude Zidi pro scény při stravování vybral stejnou pařížskou restauraci jako ve filmu Zvíře s J.P.Belmondem? (04.01.2005)

Ať si každý kecá co chce, ale bez těhlech klasických francouzských komedií by nebyl svět tak krásný, jak ve skutečnosti je a Prohnilí patří mezi tu velkou várku francouzských komedií, které patří mezi elitu, a které nikdy nezklamou a když bude život jakýkoliv, tyhle filmy ho vždycky minimálně o trošek zpříjemní. (24.06.2009)