Stará puška

Film, který jsem (tajně, škvírou pod peřinou) viděla mnohem dříve, než bych bývala měla. Scéna s plamenometem mne pak pronásledovala v dětských snech a někde v těch krajích za zrcadlem už i zůstala. Jako dospělá vidím příběh o niterné potřebě odplaty, ale i o tom, že humanita má hranice, jejichž nerespektování vám může vzít lidskou tvář stejně, jako zavírání očí před zlem. Phillippe Noiret je tu vynikající, přerod zdvořilého lékaře v nelítostného lovce podal naprosto přesvědčivě. (12.06.2018)

Pomsta je sladká, francouzština elegantní, Romy Schneider okouzlující a nacisté jsou parta bezcitných bastardů - pokud se vším takto souhlasíte, Stará puška je filmem přesně pro vás. Neprávem zapadlá perla ve francouzské filmové pokladnici, která přitom disponuje snad nejvíce syrovým a autentickým typem akčních scén, jaké si lze v nekomerčně a psychologicky laděném díle vůbec představit. Zároveň přesně ten typ filmového umění, k jakému by se Hollywood nikdy nevzchopil - co do obsahu pacifistický a silně eticky podbarvený, avšak formálně dokonale nezávislý, osobitý, předem nerozluštitelný a vysoce umělecký. Vrcholné pasáže naprosto strhnou a pohltí až mrazivou, místy nepříjemně klaustrofobickou atmosférou (výtečná práce kamery), ale bohužel stojí v dosti nápadném kontrastu s řadou velmi pomalých, nezajímavých a ničím nepřekvapujících scén převážně z úvodní části. Být Robert Enrico trochu svižnější, mohlo se jednat o opravdu výstavně zvládnuté válečné drama - takhle to je "jen" 85%.. (13.04.2014)

Dnes již klasické dílo francouzské kinematografie tažené neobvyklou, ale působivou hereckou dvojicí Schneidrová-Noiret, je osobitým a hlubokým dílem o míře, hloubce a dosahu nenávisti v srdci jinak velmi kultivovaného a lidského srdce, jemuž byly nemilosrdně vzaty všechny kotvy jeho života. Mravní normy, jichž se dovoláváme, mají nikoliv absolutní, ale naopak nanejvýš relativní platnost; kdyby tomu mělo být jinak, nevítězilo by v našem žití dobro a světlo, ale zloba, zlo a temno. Nesmyslný zákrok skupiny Waffen SS, kvapně ustupující před spojeneckými vojsky, tolik svou věcnou nesmyslností připomíná naše Ležáky či Ploštinu nebo oba karpatské východoslovenské Komárniky, že z toho až mrazí; logicky, z povahy věci, nemůže nezůstat bez náležité odezvy. Lékařova msta, skvěle zahraná vynikajícím Noiretem, je nejen aktem jedince, ale i symbolickým činem-podobenstvím. Hrůza války nedoléhá jen na oněch 10-15 mrtvých Němců, kteří, podléhajíce skupinové sugesci, se nakonec likvidují navzájem, ale rovněž na zdánlivě úspěšného a plně uspokojeného hlavního hrdinu; náznaky šílenství, nejspíš schizofrenie, které se u něj projevují v závěrečných sekvencích tohoto díla, mluví za vše (en passant se mi tu objevují závěrečné scény KUKAČKY V TEMNÉM LESE, kde se stejnou zacílenosti vůči svým samozvaným, rovněž esesáckým rodičům jedná statečná česká dívka). Retrospektivy, které děj neretardují, ale prohlubují a osvětlují, zprostředkovaně naznačují hloubku a zrůdnost nacistického zločinu a současně dávájí velké pole pro předčasně zesnulou rakouskou herečku. Završují tak a vymezují zážitek, který nám STARÁ PUŠKA, toto nepochybně zralé klasické dílo, stále nabízí. (09.12.2009)

Stará puška sa zrovna tomuto konkrétnemu protagonistovi - chirurgovi - Julienovi "partizánovi" Dandieuovi, zrejme určite na niečo podstatné neskoršie hodí, len zatiaľ ešte netreba predbiehať nasledujúce udalosti, nakoľko ani nechcem zbytočne zachádzať do najmenších, scenáristických detailov, čiže inými slovami povedané, spoilerovať toto, vskutku, celkom zaujímavé dianie, maximálne iba tak naznačím, že pravdepodobne bude strieľať len po nejakých, „divých sviniach”, pretože sa zo začiatku javí byť akýmsi zapáleným pacifistom, ktorý by proste ani muche neublížil? • Uvidíme, necháme sa prekvapiť, a ak ešte predsa môžem čosi zaujímavého napokon doplniť, tak snáď iba to, že režisér Robert Enrico, si trochu, nie, pomerne častejšie, konkrétne až vo svojej druhej polovici, vypomáhal „flashbackovými vsuvkami”, aby tým skrátka aspoň na úplne malú chvíľu odľahčil mimoriadne dusnú atmosféru, ktorá i napriek tomu, bola zväčša absolútne nákazlivou, kedy je už divák totálne ponorený do tohto príbehu, v ktorom predvádzal naprosto chirurgicky presný výkon predstaviteľ medikusa Juliena Dandieuoa, teda charizmatický, francúzsky herec Philippe Noiret, ktorý mal počas diania asi najväčšiu výhodu práve v tom, že perfektne poznal dané prostredie, ktoré zohrávalo kľúčovú rolu, a to vari súčasne hneď vedľa hlavnej postavy. • A síce mi to voľačo pripomínalo, keď skúsený divák už bude veľmi dobre vedieť, odkiaľ vlastne vietor fúka... A čo tak povedzme i zopár slov ohľadom postavy Kláry Dandieuovej v podaní šarmantnej hereckej ikony Romy Schneiderovej: „Je tu prítomná, no zároveň aj nie je prítomnou”. • Konečne prichádza poriadne zlepšenie, čo sa týka môjho výberu v aktuálnej, francúzskej kinematografii, v ktorej je mimochodom reálne dosť možné, že v nej ďalej ponachádzam toľko vydarených titulov, koľké ešte len čakajú na moje (skoré) objavenie, stačí sa nimi len ideálnym spôsobom vhodne preklikať, napríklad rovno prostredníctvom i takého velikána Philippea Noireta... (23.06.2023)

Na tenhle film jsem byl vzhledem k námětu a ohlasům tady docela natěšený, ale jaksi se nezadařilo. První polovina je hrozně zdlouhavá a ve chvíli kdy dojde k té hlavní události to směřuje do jasně nalajnovanýho zakončení. Filmem je prostoupena bezvýchodnost a tíživá atmosféra, ale to jaksi nestačilo. Všechno je dost zkratkovité a nedotažené. Hlavní hrdina jede z nepřítomným výrazem celou druhou půlku. Celkově má ten film hřejivost studený mrtvý ryby. Jasně byl to záměr, ale mě to neoslnilo a vzhledem k hodnocení i zklamalo.45% (14.03.2017)