Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Na svoju dobu to možno bolo pokrokové a hodilo by sa to skôr do dnešnej doby, v ktorej vám do jedál dávajú rôzne umeliny. Humor opäť svojský a dobový, je to také Funèsovské a francúzske, tu sa mi však nepáčila tá bláznivosť, ten dej, na ksichty som si už zvykol, ale na niektoré veci sa skrátka nedá zvyknúť, ak sa mi protivia, tak sa mi nebudú páčiť a ak sa opakujú vo viacerých filmoch, aj tak nemienim svoj názor skrz prilepšovanie meniť. V tomto filme ma zaujala najmä postava syna Gérarda, dokonca bola výraznejšia než samotná postava Duchemina. Túto komédiu si však musia obľúbiť kuchári, veď aký film v ktorom sa skoro všetko točilo okolo jedla dovtedy vznikol a bol až takto výrazný. Francúzska klasika. (15.06.2012)

Už dlouho jsem neviděl nějakou komedii s de Funèsem, a tak jsem docela rád, že tou další byla zrovna komedie o jídle. Jakmile je někde jídlo, hned mě ten film baví o hodně víc. Třeba "Lásce na kari" ta indická kuchyně strašně pomohla. Tady toho jídla zase tolik nebylo, ale spojení dvou skvělých komiků tomu dalo svoje. Výborně jsem se bavil. Tyhle filmy navíc dávám jen v češtině, což má ještě kouslo navíc. (21.01.2015)

Mimořádně vydařený Funesův film, nadaný scénářem i režií Clauda Zidiho. Je to opravdu komedie o ztřeštěném, ale poctivém podnikatelství, které sice zaslouží nejeden sarkastický štulec, ale současně hájí kvalitu, tradici a francouzský esprit. Tento komik patří k Francii stejně jako Girardotová, Noiret, Joberová, Mauroix, Gabin, Belmondo, Delon. Starý, dobrý zlatý věk francouzského a evropského filmu, u nějž tak trochu uměním byla i lehká Múza. (28.07.2023)

Křidýlko nebo stehýnko je nadčasová klasika v rámci komediálního žánru, která mě rozhodně nikdy neomrzí, a rád se na ni čas od čas kouknu. Louis de Funés byl opravdu skvělý komik a v kombinaci s výtečným dabingem od Filipovského tak vznikla jedna z nejvýraznějších komických postaviček, která si získala srdce a obdiv nejednoho diváka. Příběh byl solidně vystavěný a humorné gagy a scénky fungují skvěle i po těch desítkách let. Jeden z klenotů francouzské komedie, který s věkem zraje stejně dobře jako kvalitní víno. (26.07.2016)