Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

"Jídlo bez chuti, původ pochybný, i když honosná úprava. A najednou hop ... všecko se radikálně zlepšilo. Tak se mi zdá, že mě poznali." Neohrožený obhájce hodnotného stravování a cholerik Charles Duchemin mě vždycky dokázal pobavit svými nápady, maskováním i ztrátou chuti. S jeho synkem je to trošku horší, protože cirkusové výstupy mi připadají málo vtipné. Ovšem sekretářka Margarita byla hodně sympatická, stařičký řidič Henry projevil skvělé závodnické vlohy a televizní souboj obránců francouzské gastronomie se stravovacím chemikem Tricatelem patří k mým nejoblíbenějším scénám. A aby bylo jasno, tak miluju tradičně nezdravou českou stravu a pohrdám naprosto stejně luxusem na talíři jako i prdlačkami za pár kaček. (12.07.2018)

Špatných funesovek je pomálu. Tohle však rozhodně není ani jedna z nich - jde o jednu z jeho nejlepších komedií s příjemnou cosmovskou hudbou, nádhernou mladou Mariettou, odporným kfc trikatelem - scéna s opilým sommeliérem, američanem či babičkou v restauraci nebo "prohlídka" továrny jsou bezchybné :) (16.12.2013)

Původně jsem měl u hodnocení filmu Křidýlko nebo stehýnko průměrné tři hvězdy a v hlavě jen mlhavé vzpomínky na fajn zábavu, proto jsem si film rád zopakoval a dobře jsem udělal! Velmi rád zvedám hodnocení na solidní čtyři hvězdy. Proč? Večer jsme si chtěli pustit doma něco jen jako kulisu. Film nás ale svým humorem, dynamikou a svižností připoutal k obrazovce. My jsme zapomněli na to, co jsme chtěli dělat a jen se celou dobu skvěle bavili. Claude Zidi zkrátka podobné komedie točit umí (Zvíře, Hořčice, série Bažantů apod.) a v kombinaci s Louisem de Funèsem stvořil další výtečný kus. Občas se stává, že u podobných komedií někdy v průběhu dojde tvůrcům dech a jen poslepují zbylé gagy, aby už byl konec. Tady to rozhodně neplatí. Jednoduchý příběh, o autorovi gastronomického průvodce a především o jeho tajných kontrolách v restauracích, drží při sobě, i když je to v podstatě gag za gagem. Všechny gagy jsou totiž skvělé a především výrazová komika Luise de Funèse tomu dodává ty správné grády. Nicméně i zbytek hereckého osazenstva (syn/klaun Coluche, zkušený řidič/baron Raymond Bussières i sympatická Ann Zacharias) stálo za to a nic nepokazilo. Film nám uběhl opravdu svižně a ani chvíli nenudil. Dokonce v něm lze hledat i přesah. Třeba návštěva továrny a průmyslová výroba potravin stála za to. :-) (27.07.2023)

Křidýlko nebo stehýnko je nadčasová klasika v rámci komediálního žánru, která mě rozhodně nikdy neomrzí, a rád se na ni čas od čas kouknu. Louis de Funés byl opravdu skvělý komik a v kombinaci s výtečným dabingem od Filipovského tak vznikla jedna z nejvýraznějších komických postaviček, která si získala srdce a obdiv nejednoho diváka. Příběh byl solidně vystavěný a humorné gagy a scénky fungují skvěle i po těch desítkách let. Jeden z klenotů francouzské komedie, který s věkem zraje stejně dobře jako kvalitní víno. (26.07.2016)