Fantomas se zlobí

Druhý diel je možno o trochu slabší, ako ten prvý. Je tu viac príťažlivých lokácií, pozrieme sa do Ríma, viac sa poprechádzame po Fantomasovom sídle, ale mám pocit, že z viacerých sekvencií, ako napríklad vo vlaku alebo na maškarnom bále, sa dalo vyťažiť viac vtipnejších situácií. Každopádne vzhľadom na nostalgické spomienky z mladosti a legendárny lietajúci Citroen nebudem znižovať hodnotenie. Z dnešného pohľadu je to skôr za tri. (17.10.2012)

Pokračovanie, ktoré možno označiť za senzačnejšie ako prvý diel a určite po všetkých stránkach lepšie. Zachovaná zostala aj tá skvelá atmosféra, v ktorej sa skĺbila rozprávkovosť s v tej dobe mimoriadne populárnymi špionážnymi príbehmi. Herci opäť ostávajú istotou, ktorá nesklame. Hlavne Louis de Funes , ktorý tu znova predviedol niekoľko nezabudnuteľných perál zo svojho jedinečného komediálneho talentu. (13.01.2011)

Asi tak stejná věc jako u prvního dílu. Asi stejná premisa, která se příběhově nijak extra nehýbe nikam. Ale jde trochu o pokrok oproti jedničce. V tom, že to má nějaký spád a nějak víte, co se bizarního nebo vtipného může stát. Asi humor je to, co zachraňuje druhý díl. I tak ne vždy jde o velice humornou věc. Fantomas je tedy obecně něco, co mě lehce obchází. Bohužel. (24.04.2021)

Po mém soudu rozhodně nejpodařenější díl celé trilogie, komika přímo srší a přitom nebrání tomu, aby si člověk vychutnával řadu dalších motivů, které se ve filmu mihnou: závěrečný šílený pád, trikově sice naprosto překonaný, ale i tak pořád skvělý, krásy Říma, vědeckofantastické kouzlo Fantomasova podmořského paláce, a tak všelijak podobně... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Gemini (12.05.2012)

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)