Fantomas se zlobí

Ja som z filmov o Fantomasovi videl ako prví film práve tento diel. Preto asi ho mám najradšej. Film je založený hlavne na Funesovom herectve, jeho prevlekoch (vo vlaku, konferencia, ples). Nezabudnuteľná je jeho tretia ruka na konferencii, keď tlieska, alebo smŕka do kapesníka. Bravó dabing . 95%. (14.12.2005)

Zaujali ma uz pôvodne animovane uvodne titulky, ktore vtipne rekapituluju dej predoslej casti. Dvojka je klasickym pokracovanim, ktore je po kazdej stranke väcsie ako jednotka. Najväcsim plusom je, ze uz sme sa dockali aj sudrznej zapletky, ktora od zaciatku do konca graduje. Vlastny plan, ktory sa snazi naplnit ma nielen Fantomas ale aj Fandor a komisar Juve. Fantomas uz nie je tuctovy zlodej, ale bondovsky zlosyn, ktory chce ovladnut svet a akonahle zajme nasich hrdinov, tak ich po vzore bondovskych zaporakov ani za boha nezabije, ale radsej im povyklada svoj diabolsky plan. Velkym plusom je mnozstvo zaujimavych gadgetov ktorymi je vybaveny jak Fantomas, tak aj komisar Juve. Oproti jednotke som mal pocit, ze uz sa do popredia pribehu dostal Funes a uz aj humor funguje ovela lepsie. Je tu viacero velmi vtipne vygradovanych gagov. Najviac ma rozosmial ten zo zachodom vo vlaku. Co sa tyka akcie, tak sa dockame par slusnych bitiek, ale nahanacky su znova uz prilis zastarale. Neustale sa striedaju zrychlovane sceny s kaskaderom so scenami hviezd pred platnom so zadnou projekciou. To uz dnes nikoho nenadchne. Ale nad tym sa da privriet oko. Zaujala ma este kompozicia niektorych scen, ktora naplno vyuziva moznosti sirokouhlej kamery az si uz neviem predstavit jak otrasne museli tie sceny vyzerat v 4:3 oreze. Celkovo som s tymto dielom spokojny a aj po rokoch stoji stale za zhliadnutie. 7/10. (26.05.2018)

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

Štvorruký Funes je nezabudnuteľný, také štyri ruky by sa hodili aj našim politikom, dvomi umelými by mohli stláčať tie parlamentné tlačítka, čo im aj tak nejde dobre, a reálnymi skrytými rukami hrabať tie svoje zlodejiny. Mylene Demongeot zároveň dokazuje, že v šesťdesiatych rokoch sa ženy obliekali krásne a príťažlivo a aj tak vyzerali. Dnešné opuchnuté kačeny tam nevidno. (24.12.2022)

One man show Luise de Funese s bezkonkurenčním dubingem Františka Filipovského. Je takřka neuvěřitelné, jak mě pokaždém skouknutí dokáže tenhle malý cholerik rozesmát. Nejvíc mě asi dostává zadržení komisaře v blázinci a jeho vysvětlování "jak to všechno bylo" :o). No je tam toho mraky... Nové americké rádoby komedie u mě nikdy nebudou podobným snímkům sahat ani po kotníky. (08.11.2008)