Reklama

Reklama

Fantomas se zlobí

  • Francie Fantômas se déchaîne (více)
Z natáčení  - Mylène Demongeot

Obsahy(1)

Pronásledování rafinovaného Fantomase přivádí tentokrát komisaře Juvea, novináře Fandora a jeho snoubenku Helenu do Říma, kam je svolán významný vědecký kongres. Hvězdou tohoto kongresu má být profesor Lefebvre, vědec zabývající se výzkumem v oboru hypnózy. Jeho objevy jsou tak převratné, že se dá předpokládat, že Fantomas bude mít o stařičkého vědce zájem a postará se o jeho zmizení. K únosu skutečně dojde, ačkoli určit toho pravého profesora mezi třemi navlas stejnými je pro komisaře Juvea úkol nelehký. (Intersonic)

(více)

Videa (1)

Z natáčení  - Mylène Demongeot

Recenze (303)

Mr.Apache 

všechny recenze uživatele

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. ()

choze 

všechny recenze uživatele

Totéž co jednička, ale ještě o fous slabší. Vychytávky jako střílející doutníky, falešná ruka nebo létající auto jsou fajn a Funés u mě jednou za čas vyloudí úsměv, ale je to stále hrozně pomalé, trikově roztomile/trapně zastaralé a akce horší než minule. Pro mě prostě fantomasovská série zkoušku časem neustála. ()

Reklama

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Komisař Juve jaktějuve nebyl více juve, jak v tomto díle. Z juveotního utrpení se vzpamatovává dobře, ale brzy se na scéně objeví ten vyjuveený ojuveivovač mrtvol, nekalý juvenostník Fantomas (juveotní role Jeana Maraise). Jeho juveotopisem se ale teď nezabývejme. Už stejně neobjuvene. Tedy, juveelná pohroma Fantomas chce zkrátka vládnou světu. A to za použití materiálů jako je síra, křemen nebo juveec a nějaké juveiny. Inu, nejen chlebem juve je člověk. A do toho ty nejuveotný předměty komiseře Juvea. Ty legrační vynálezy. Chá chá. Ale což, buď jak buď, taková komedie je ten správný juveotabudič pro každého dobře juveeného tvora. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Oproti prvnímu dílu méně fantasy, méně hluchých míst, méně pokusů pomalu stárnoucího Maraise o akční polohu, méně honiček a jiných bláznivých akcí a tedy i méně již časem vyčpělých filmových akcí a méně zadních projekcí... naopak více komedie, více Funèse, více drobné akce s kapkou jemné grotesky, humoru v dialozích, pár pěkných nápadů... a výsledkem je zábavné pokračování slavného filmu, z nějž jsem nabyl značně lepších dojmů oproti předchozímu kousku a kde to zhruba dvě třetiny času z mé strany vypadalo i na překvapivé 4 hvězdičky. Svůj podíl na tom mají i nezapomenutelné vtipné scény jako např. předvádění nových vynálezů pro dopadení pachatele nebo skvělé dění během jízdy vlakem. Ke konci pak sice stále více přecházel zlobící se Fantomas do fáze, kdy se naplno znovu vrátila většina negativ i výhrad spojených s prvním dílem (v samotném závěru s autem měnícím se na letadlo a následným soubojem oblacích pak teprve), ale oproti dojmům z prvního filmu série jsem byl tentokrát poměrně spokojen. Příjemně oddechový čas strávený u tohoto kousku pro jednou nelituji a možná nakonec začnu být o pár dnů i zvědav, co přinese závěr trilogie. [70%] ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

"Cinéaste"! Príjemne originálna atmosféra s odľahčujúcimi momentmi podnietené okolnostiam filmu, solídnymi nápadmi, vtipnými hercami (predovšetkým Louis de Funés je pánko; Marais tiež ponúka viac ako je treba), dobrou atmosférou (dačo na spôsob Pane,vy jste vdova), maskami s dobrým mejkapom a vizážou. Neustále prenášanie bremeno pasáží do iných alternatívnych žánrov zaberá : chvíľu prevláda komédia, inokedy mysteriózne nerozpoznanie situácií, potom fantasy kúsky a v neposlednom rade krimi-dobrodružstvo (napr. vo vlaku, na úrade...). Časté triky, odpočúvania, maskovania, skrývania sa, súperenia, zvraty... Lenže kultovosť nehrozí...Ani náhodou. Kadencia vtipu a deja sa časom vytráca. ()

Galerie (43)

Zajímavosti (38)

  • Aby záběry byly co nejautentičtější, natáčel Hunebelle některé záběry v prostředí první francouzské atomové elektrárny Chinon A1. Naopak záběry z výbuchu sopky Vesuv, chrlící lávu, nenatočil Hunebellův štáb, ačkoli na svazích hory natáčel. Tyto scény byly totiž sestříhány z dokumentárního filmu známého francouzského vulkanologa Harouna Tazieffa Schůzky s ďáblem (1960). (mar48)

Reklama

Reklama