Pošetilost mocných

Vedle Oskara a prvního Četníka nejlepší Funèsova komedie – a na tom trvám. Kromě jeho neuvěřitelného temperamentu je tu kanonáda hlášek („A nyní, Blasi, mi lichoť!“), skečů (je libo budíček v podobě cinkání zlaťáků?), historických kulis a kostýmů (ty klobouky, ty límce, ty krinolíny, ty bambulky!) a perfektního castingu (král je sexy, královna krásná a ta baba je vážně děsná baba) je tu především skvěle hrající, tančící i zpívající Yves Montand a naprosto geniální soundtrack Michela Polnareffa. 10/10 (11.11.2011)

Není potřeba říkat, že Louis De Funès si tradičně „ukradl“ celý film pro sebe. A jeho výkon je opět brilantní (umocněno parádním Filipovského dabingem), herec srší energií a charisma z něj sálá jako horko z rozpálené trouby. I když scénář rozhodně nepatří do zlatého fondu kinematografie, není v něm hluchých míst a pořád je čemu se smát. (04.11.2005)

Keď v posledných rokoch vidím filmy s Funésom, Richardom alebo Bourvilom dostavuje sa u mňa pocit trápnosti a zahanbenia, že som sa kedysi dokázal celkom dobre baviť na niečom takom. Nie je to tým, že by som na staré kolená stratil vzťah k humoru. Skôr tým, že v rastúcej konkurencii som stratil vzťah k tomuto prvoplánovému humoru. Rozmary mocných som ešte nevidel a v kútiku duše som dúfal, že sa snáď stane zázrak a tých 81 % bude odôvodnených. Zázrak sa nestal, dve hviezdičky sú prejavom môjho dobráctva a nedopozeraný film znakom toho, že si vážim čas, ktorý neúprosne ukrajuje z môjho života. (28.05.2014)

Jemný průsečík mezi dobrodružnou romantikou ala Angelika a de Funésovými bláznivinami. Funés zde hraje ministra, který přijde o všechno a tak intrikuje jako ďas, aby vše získal zpět. Jeho scény jsou geniální, navíc má film slušnou výpravu a pár pěkných dobrodružných scén (býci, útěk z otroctví). Bohužel to shazuje Yves Montand, který jako lidový sluha je solidní, ale roli milovníka ve svých 50 letech neuhraje ani omylem. A je to na můj vkus trošku moc dlouhé. Závěr je ovšem geniální :-) (04.09.2013)

Lidový, lehce obroubhlý humor zesnulého francouzského komika doplňuje burianovským tahem na poněkud přízemní, ale pro mnohé strhující komiku gagu. Tentokrát ani příliš nekulhá scénář a španělská absolutistická monarchie se svým přihlouple strnulým dvorským mravem a habsburskobavorskou ráčkující královnou je vděčným terčem francouzského ducha. I v podpalubí může být zdařilé představení, i přímočaré prvoplánové plebejství může potěšit pro nejeden večer či odpoledne. Filipovského dabink přispívá k umocněnému zdaru klasicky úspěšného podniku-záměru. (06.03.2024)