Nepřítel

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)

A tak jo, no. Artová sci-fi mixnutá možným psychologickým výkladem tady tak často nebývá. Je fakt, že si celou dobu člověk něco myslí, domýšlí, a na konci si řekne, a co jako, oč šlo, proč zrovna tohle? Nějak nemám v oblibě filmy, kdy musí člověk dohledávat na internetu v miliónech diskuzních fór, oč vlastně šlo. Lynch s tímhle úspěšně vyjebává s diváky, co se cítí být intelektuály, už řadu let, inu, a má pár následovníků. Film nabízí už od začátku určitá vodítka, problém je, že vám dojde až na konci, že to byla vodítka, to, co jste viděli na začátku. Schválně, proč tam asi je dvakrát zopakována ta přednáška o různých formách ovládání civilizace? A proč ženy v tajné místnosti šlapou na pavouky? Hnedle můžeme zapracovat psychologické poučky - o schizofrenii, o strachu postavit se na vlastní nohy, maminkovské závislosti, ale taky třeba politologické poučky o síti intrik apod. Řekl bych, že sám režisér netuší, jak interpretovat vlastní film, a má jen mlhavou představu. Že se mu víc líbila ta pomalá, rozvláčná, snová atmosféra. Ta je fakt supr. Ty divné střihy, ty asi měly něco znamenat, ale stejně se mi nechce přemýšlet, co asi. Co divák, to jiná interpretace. Cokoliv od ovládání, sítí a pavučin ve všech slova smyslech, symbolech a významech. Dobře se na to kouká, mnozí to jistě jedou víckrát, aby pochopili souvislosti a mohli na internetu přijít s novou teorií - ale primárně šlo o kšeft. Aby lidi prostě na ten film šli podruhé, potřetí. Aby z toho byl fenomén, legenda, druhý Donnie Darko. Jestli to někoho baví, ať hledá brouka tam, kde není. (21.07.2014)

To je tak krásnej pocit, když mi film sedne naprosto každým elementem, který obsahuje. Od plakátu přes poslední záběr až do následného googlování jednotlivých interpretací. Gyllenhaal pod vedením Villeneuveho a film pod vedením zřejmě ohromně chytré předlohy. Mám ohromnou radost, že jsem snad zase narazil na režiséra, kterého je třeba soustavně sledovat a mám ohromnou radost, že jsem objevil tohle hutné žrádlo. Tam, kam koukal Barton Fink okem Lynche, tak tam někde se možná odehrává Enemy. Tam někde je ten největší pavouk. Zamiloval jsem se...zase. (05.05.2014)

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

Jsem v šoku. Víc než z filmu samotnýho ale z toho, že se nachází v červených číslech. Každopádně Enemy je kus geniální filmařiny, která vyžaduje něco víc, než jenom s hubou plnou popcornu čučet na obrázky. Tady je opravdu třeba myslet, protože film nejenže vypráví skrze dialogy, ale možná i víc skrze obraz a symboliku, kdy pavouci představují... (a já vám to neřeknu). Nejlepší "bizárium" a psycho posledních několika let. Jenom nechápu to hodnocení, pakliže má Only God Forgives něco málo přes padesát, neměl by Nepřítel jít přes šedesát. On totiž způsob vyprávění, kamery, střihu i režie je vpravdě totožný - ačkoliv si filmy ve výsledku podobný vůbec nejsou, ba co víc, je Enemy ještě možná o něco méně divácky vstřícný. (22.04.2014)