Nepřítel

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

„Kéos máj áss“ aneb opět jsem nakoupil na doporučení ufonů z ČSFD červený film. Jsa obklopen kohortou erudovaných blábolilů, kteří jsou schopni nalézt hluboká podobenství a metafory i při zkoumání své ranní stolice, jsem nucen opět zabrousit do světa filmové teorie, filosofických přesahů a transcendentních hlubin narušeného podvědomí. Takže asi takto: Vilnéf svým dílem vygeneroval silně rigidní paradigma mající abilitu etablovat se jako bazální archetyp nudné a pomatené chujoviny. Svým konfúzním zpracováním již tak dostatečně perplexního a repulsivního literárního patogenu evidentně způsobil nejednomu artovému hnědopichovi frenetickou fascikulaci a obsesivní touhu objektivizovat svůj maligní kokotismus tím, že ukáže ostatním trotlům, že i v totálně nesmyslné pičovině, která ubíhá tempem akutního kapavkového výtoku, dokáže najít nějakou tu dignitivně perikopickou kvintesenci, interpretovat ji dostatečně povýšeně a za použití signifikantního množství cizích termitů, za což si u postižených kolegů vyslouží infinitní respekt doprovázený uznalým „Hmmmmmmmm!“ a u verbala kordiální pohrdání a salvy hurónského smíchu. Mohu tedy vřele doporučit všem, jimž jejich „dokonalá percepce“ umožňuje vstřebat i epistulu kravského extkrementu či demaskovat a exponovat skryté významy volně vrhnuté kosy způsobené zapíjením prošlých párků kefírem. A vy ostatní, nepostižení, budete méně trpět, když si místo toho raději pustíte plyn! (16.05.2014)

Adamův žebřík? Torontský Fuck Club? Dva Jakeové tak trochu jinak? Kdepak, jen jeden malý hypnotický mindfuck o tom, že kdo je naplňován partnerským vztahem a všemi jeho produkty, ten nemá doma pavouky.. Povídá se, že každý má na světě dvojníka a s přihlédnutím na Marxovu teorii se můžeme dohadovat, jestli vy / já představujete tragédii a onen dublér frašku, či zdali jsou „role“ obráceně. Pravda je ale bohužel úplně jinde. On totiž žádný dvojník neexistuje, protože každý z nás je zároveň tragédií i fraškou a je ovládán diktátorem (NEPŘÍTELEM) ve svém podvědomí.. Chytrý film, při bližším „ohledání“ dokonce velmi smysluplný, ale pokud si k němu odmítnete hledat cestu, uvidíte jen nedostatečnou insekticidní činnost v metropoli Ontaria. Spolupráce Villeneuve, Gyllenhaal doposud splňuje ty nejvyšší nároky.. (06.10.2014)

Vážně zvláštní kousek. Od začátku do konce jsem byl vtažen do pavučiny, ze které jsem se ani po konci nevymotal. Trvalo mi delší dobu pochopit o co vlastně ve filmu šlo, ale stálo to za to hledat informace. Film je skvěle napsaný, temný a prostě jiný. Jake zahrál skvěle a příběh mě nepřestal bavit a od samého začátku až po nejdivnější konec jsem nepřestal mít otevřenou hubu. Kdo má rád těžší, kontroverznější filmy, je tohleto pravě pro Vás. (16.05.2014)

Jsem v šoku. Víc než z filmu samotnýho ale z toho, že se nachází v červených číslech. Každopádně Enemy je kus geniální filmařiny, která vyžaduje něco víc, než jenom s hubou plnou popcornu čučet na obrázky. Tady je opravdu třeba myslet, protože film nejenže vypráví skrze dialogy, ale možná i víc skrze obraz a symboliku, kdy pavouci představují... (a já vám to neřeknu). Nejlepší "bizárium" a psycho posledních několika let. Jenom nechápu to hodnocení, pakliže má Only God Forgives něco málo přes padesát, neměl by Nepřítel jít přes šedesát. On totiž způsob vyprávění, kamery, střihu i režie je vpravdě totožný - ačkoliv si filmy ve výsledku podobný vůbec nejsou, ba co víc, je Enemy ještě možná o něco méně divácky vstřícný. (22.04.2014)