Nepřítel

Od úvodných sekvencií filmu, kde sa so železnou pravidelnosťou opakujú nudné scény z Adamovho života je zrejmé, že príde k zásadnému obratu v jeho živote. Vyložiť si ďalší dej vyžaduje divákovú pozornosť a poskytuje viacero možností. Nie je to film jednoduchý, v každom prípade je zaujímavé sledovať ako sa hlavná postava zaplieta do vlastných pavúčich sietí... Jake Gyllenhaal nezlezie z plátna a nielen kvoli dvojúlohe a vcelku uveriteľným sposobom vytvoril postavu muža s chaosom v duši. (26.04.2014)

Pár podnětů k zamyšlení, co to mělo vlastně znamenat a proč je zdejší interpretace filmu jako snu totálně hovadská. Ne, taky jsem se při závěru nechytal. Ale jsem rád, že někdo o něm dostatečně přemejšlel a nebál se nad ním ztrácet delší čas. (23.03.2014)

A tak jo, no. Artová sci-fi mixnutá možným psychologickým výkladem tady tak často nebývá. Je fakt, že si celou dobu člověk něco myslí, domýšlí, a na konci si řekne, a co jako, oč šlo, proč zrovna tohle? Nějak nemám v oblibě filmy, kdy musí člověk dohledávat na internetu v miliónech diskuzních fór, oč vlastně šlo. Lynch s tímhle úspěšně vyjebává s diváky, co se cítí být intelektuály, už řadu let, inu, a má pár následovníků. Film nabízí už od začátku určitá vodítka, problém je, že vám dojde až na konci, že to byla vodítka, to, co jste viděli na začátku. Schválně, proč tam asi je dvakrát zopakována ta přednáška o různých formách ovládání civilizace? A proč ženy v tajné místnosti šlapou na pavouky? Hnedle můžeme zapracovat psychologické poučky - o schizofrenii, o strachu postavit se na vlastní nohy, maminkovské závislosti, ale taky třeba politologické poučky o síti intrik apod. Řekl bych, že sám režisér netuší, jak interpretovat vlastní film, a má jen mlhavou představu. Že se mu víc líbila ta pomalá, rozvláčná, snová atmosféra. Ta je fakt supr. Ty divné střihy, ty asi měly něco znamenat, ale stejně se mi nechce přemýšlet, co asi. Co divák, to jiná interpretace. Cokoliv od ovládání, sítí a pavučin ve všech slova smyslech, symbolech a významech. Dobře se na to kouká, mnozí to jistě jedou víckrát, aby pochopili souvislosti a mohli na internetu přijít s novou teorií - ale primárně šlo o kšeft. Aby lidi prostě na ten film šli podruhé, potřetí. Aby z toho byl fenomén, legenda, druhý Donnie Darko. Jestli to někoho baví, ať hledá brouka tam, kde není. (21.07.2014)

Chaos is merely order waiting to be deciphered. Kdo přistoupí na interpretační hru s významy a symboly, nemůže zůstat Nepřítelem nedotčen...a děsivě ohromen. Dennis Villeneuve po bloudění v bludišti, kde se dějové informace skádaly do jednoho komplexního celku, tentokrát snuje pavučinu alegorických obrazů na pomezí snu a reality a zahrává si s divákovým vědomím - po vzoru úvodního citátu však lze v jeho na první pohled roztříštěném filmu najít návod (v prezizně nasnímaných záběrech, v dialozích) na jeho rozšifrování. Nějakou uspořádanou interpretaci nechám až na druhé zhlédnutí, kdy si se znalostí viděného půjde více všímat různých nepostřehnutelných náznaků, ale i tak mohu říct, že se Villeneuve jeví jako jeden z mála dnešních filmařů, kteří dokáží navodit opravdu stísněnou, až repulzivní atmosféru nedovolující divákovi ani vteřinový oddech. Vše je tak dynamické a hrozivě vypjaté, že bych se ani nedivil, kdyby ta temná ambientní hudba a nekonečné podmanivé záběry Toronta někomu přišly spíše humorné (a že lidé v sále se často v těch nejzávažnějších scénách smáli) a na hraně sebeparodie. Pro mě osobně ale jde o jeden z nejpříjemnějších "depresivních" zážitků posledních let, jehož finální záběr má navíc svou podstatou potenciál posílat diváky na kliniku. P.S. A kdo má samozřejmě nakoukáno, bude se všemi těmi nepřímými aluzemi na Hitchcocka, De Palmu, Cronenberga nebo Kubricka bavit tím víc. (25.03.2014)

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)