Nepřítel

Adam vyučuje históriu na vysokej škole. Keď nerátame občasné, nezáväzné stretnutia so sympatickou blondínkou, väčšinu času trávi o samote. Jedného dňa dostane od kolegu v práci tip na film, "Kde je vôľa, Tam je cesta". Snímok zoženie z miestnej požičovne, pričom jeho očakávania sú "nulové". O to väčšie prekvapenie v ňom vzbudí obsadenie jednej z vedľajších postáv. Sú si totiž na vlas podobný. Nakoľko vlastným pátraním natrafí na ďalšie hercove snímky, rozhodne sa ho vyhľadať. Tento krok spustí sled udalostí, ktoré navždy zmenia jeho život. Hm, trošku (trošku viac) som zmätený. Ten úplný záver ma úplne od rovnal. Nechápem. A to som myslel že chápem. Neviem čo si myslieť. Mal som dojem, že mám v tomto popletenom deji jasno, no zrejme mi niečo uniklo. Každopádne, zaujímavý snímok. "Boh vie" čo tým chcel rejžo povedať. akt. 2.5.2014 (myšlienku snímku dokonale vysvetlil užívateľ - Traffic) (25.04.2014)

Bezprostředně po projekci jsem byl jednoznačně zklamaný. Na rozdíl od jiných filmů s neuspokojivým, nejasným závěrem však ve mně Enemy vyvolal touhu zjistit, co se za ním vlastně skrývá. A čím víc o něm zpětně načítám a přemýšlím o něm, tím se mi zdá lepší. Každopádně takový zmatek v hlavě mi už dlouho nějaký film neudělal. (22.03.2014)

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)

Tak tu máme zase jednou pořádnou kupu sraček vážení. Budiž tomu ke cti, že to má jen 90 minut. Zajímavý námět tu byl zpracován neskonale špatným způsobem. Furt tam hraje ponurá muzika, vše je šedé a bez jiskry a všichni čumí, jak kdyby jim ulítly včely. Jenže vůbec není vysvětleno proč. Všechny dialogy a interakce mezi postavami schválně vzbuzují pocit, že se děje něco shnilého nad naše chápání, ale ve finále se prostě děje úplný hovno. Odkazy na jakousi podivnou seanci o které se nedozvíme zhola nic působí už vyloženě lacině a pavouk na konci je totální fraška. Holt každý nemůže být Kubrickem a Villeneuve by se měl držet čistokrevných thrillerů, které mu jdou a netočit filosofické píčoviny o nesmrtelnosti chrousta. (06.07.2014)