Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Kam se tahle série dostala, mě upřímně docela dost mrzí. První i druhý díl jsem si poměrně užil, první dokonce i víc. Boj za svobodu a proti tyranii prezidenta Snowa graduje, hodně se mluví, hodně se utíká, hodně to nudí. Když jsem viděl druhý díl, čekal jsem u třetího (rozděleného na dva) hutné a velkolepé finále. První polovina byla o dvou nevzrušivých hodinkách, prostě leccos špatně. A dost kritiky. Vyvrcholení je krapet lepší, ale říct, že jsem spokojený, zdaleka nemůžu. Banda děcek a dalších nevýrazných dospěláků prochází rozbombardovaným městem, občas jim jde o kejhák, občas se pokoušejí o kejhák diváků, jakmile začnou mlít o smyslu života. Mistrná práce kostymérů a maskérů z prvních dvou dílů je tatam, pohybujeme se v šedivých ruinách z jak nějakého akčního béčka, rafinovaných pastí se také nedočkáme, efektů, které by stály za zmínku, je zoufale málo. Nějaký technický standard tady sice (i vzhledem k rozpočtu) máme, ale prostě nestrhne. Hlavní symbol hnutí odporu s tváří Jennifer Lawrence naštěstí dál baví. Kdo se před prvním dílem obával, že půjde o tupou dobrodružnou fantasy romanci, oddychl si, kdo po posledním dílu očekával, že se dočká velkého završení série, může litovat lístků do kina. Dravost, dynamika a nápaditost šly holt na hodně dlouhou pauzu na čůrání. (13.03.2016)

Mělo to skončit kočkou. Chápu, že se tvůrci museli držet knižního konce, ale vyznění filmu není jen v rozporu s proměnou, kterou Katniss v posledních dvou dílech prošla (zmínka o nočních můrách coby připomínce PTSD je s ohledem na kýčovitou stylizaci scény dost nepřesvědčivá). Zároveň umrtvuje veškerý „emancipační“ potenciál celé série, když za ideální stav vydává ten nejpitomější genderový stereotyp. Podobně nedávno Eastwood posledními minutami zazdil Amerického snipera. Jinak přitom jde o vcelku uspokojivou snahu natočit YA blockbuster, který odmítá jisté žánrové konvence (neokázalý začátek, nejepičtější akce dlouho před atypicky intimním koncem, rozmlžená hranice mezi dobrem a zlem) a má co říct i dospělým (válečná propaganda, zánik starého světa, překrývání reálných vzpomínek mediálními reprezentacemi). Film stejně jako první část Síly vzdoru začíná nezvykle temnou a nebombastickou scénou, ve které je stanoven směr vyprávění. Katniss musí získat (v doslovném i přeneseném významu) zpět svůj hlas, který posledně ztratila. Přesto po většinu filmu není její kontrola nad situací tak velká, jak si představuje a jak naznačuje i její heroizující rámování (na střed, aby dominovala celému záběru a zároveň čněla nad ostatními postavami) a časté záběry její tváře přes celé plátno. Katnissina cesta osobní pomsty je z velké části shora řízeným propagandistickým spektáklem pro masy, v podstatě dalším ročníkem Hladových her, s troskami Kapitolu coby novou arénou. Iluze svobodné volby a boje za spravedlivou věc není zničena tak důsledně, jak sliboval předchozí díl, ale film pořád jde o sympaticky netuctovou pobídku k zamyšlení nad velkovýrobou popkulturních rebelů, jimž uniká, že nebojují proti systému, ale v rámci něj. 75% (27.11.2015)

Svoj záverečný komentár zhrniem v kladoch a záporoch tejto záverečnej časti a čiastočne aj série. Začneme zápormi. Popkultúrnemu svetu Panemu som od začiatku neveril. Pôsobí nasilu, vykonštruovane, postráda pevnými základmi podloženú logiku a smerom ku koncu sa to nezlepšilo. To by museli byť HG o politike, čo nie sú. Katniss a spol častokrát polopaticky vŕšia reči, ktoré sú klišovité aj v iných fikčných svetoch, v tých najvydarenejších dystopických však nie. Pokiaľ sa zamyslíme nad zámerom vynechať najextrémnejšiu a vrcholnú akčnú scénu série, tak ten nepokladám za umelecký, ale tu sa proste hrá iba o rating, deti brutálne vraždenie sledovať nemôžu. Film pôsobí subjektívne dlhším dojmom, čiže, rovnako ako v prípade predchádzajúcich častí ho znova vidieť nemienim. Bohužial občas absentuje elementárna logika, rozpisovať sa čo, kedy, prečo a ako, zbytočne nebudem. A teraz ku kladom. Lawrences, jeden aj druhá sú šikulky. J hrá seriózne ako sa len dá a F točí remeselne na úrovni a vie pracovať s hercami. HG prilákali aj herecké kapacity a nepôsobí to vôbec trápne, hanbu si najmä poslednými, dospelejšími časťami neurobili. Ale čo je najpodstatnejšie v mojom prípade je fakt, že som sa vo svojom veku necítil v kine nepatrične, že tvorcovia občas prišli so silnejšou scénou, ktorá by sa nestratila aj v serióznom vojnovom filme. Napríklad pri pohľade na malé dieťa v náručí z Katnissinej perspektívy a následným udalostiam, ktoré jej dajú nový zmysel. Prípadne záverečná Katnissina dilema s lukom v ruke. Takých scén chcelo byť v celej sérii proste viac. Konečné resumé je asi také, že filmy sprevádzal hype, ktorý táto látka nemohla nijako uniesť a jej priemernosť sa celý čas snažia prekabátiť tí kvalitnejší herci a zručnejší režiséri. Niekedy to dokonca aj fungovalo. (20.11.2015)

Škoda zbytočného delenia knižnej Drozdajky na dve časti. Pokiaľ by tvorcovia skoncentrovali to najlepšie z knihy a vynechali slabšie miesta, asi by som nemal žiadne výhrady. Kvalít Skúšky s ohňom sa teda dosiahnuť nepodarilo, ale inak ide o prekvapivo dospelé a pôsobivo natočené uzavretie ságy, ktoré má akurát smolu, že sa trochu vymyká očakávaniam a neponúka všetkým to, čo by chceli. Jej myšlienkové posolstvo a politický odkaz sú pritom nespochybniteľné a do istej miery prekračujú rámec young adult fiction. (19.11.2015)