Grandhotel Budapešť

Príbeh šarmantného, staršieho pána, ktorý sa svojsky komplikovaným spôsobom dostal z pozície poslíčka až k vlastníctvu najuznávanejšieho hotela "GH" Budapešť. Veľmi zvláštnym spôsobom vyrozprávaná "story". Žať úspech bude najmä vďaka jej originálnemu, srandovne dobrodružnému spôsobu podania. Mimoriadne emócie vo mne snímok síce nevyvolal, ale páčil sa pomerne dosť. (06.06.2014)

Wes Anderson je režisér, který má svůj svět. Jeho svět jsem už párkrát shlédl a nikdy mi nesedl tolik, jako v tomto filmu. Zřejmě za to může atmosféra druhé světové války, ale spíš bych se přiklonil k absurditě jako takové, s jakou si režisér v rámci této války pohrává. Je to trošičku podobné jako Hanební parchanti od Tarantina, jen v daleko osobitějším a pozitivnějším stylu samotného režiséra, na což zřejmě asi nikdy nezapomenu. A musím se přiznat, že po shlédnutí tohoto filmu budu mít okamžitě důvod se podívat na všecky jeho ostatní filmy, co jsem viděl...ale i ty, co jsem zatím ještě neviděl. Až tak mě Grandhotel Budapešť ovlivnil. (10.06.2014)

Tak jsem podruhé vstoupila do Wesovi filmové dílny a spoustu nářadí, které tvůrce použil se mně moc líbilo. Krásné obrazy se sytými barvami, kde převládala červená, poslíčkově fialová, oranžová a určitě jich bylo daleko víc. Bez kameramana Roberta D. Yeomana by to ale také určitě nemělo to správné grády a to udělalo s Grandhotelem Budapešť něco zvláštního, unikátního, co se hned tak nevidí. A když do té dílny přizvete hned několik vynikajících hereckých osobností, je téměř jisté, že nebudete odcházet zklamaní, tak jako jsem nebyla ani já. Wes je prostě svůj, který ne každému sedne, tak jsem ho i brala a vychutnávala jsem si každý detail. Přiznávám, že obrazová složka na mě působila skoro víc, než obsahová, ale i tak to byl požitek a já se musím podívat ještě na nějaké jiné jeho dílo. (03.02.2015)

Další prapodivná parta okolo Wese Andersona se znovu musí obejít bez mé tiché vzdálené podpory. Holt nikdy nebude mít oblíbencem, nejde o to, že se filmová historie kvůli Grandhotelu Budapešť určitě přepisovat nebude, ani o to, že v mé sbírce mít místo nikdy nebude – jednoduše piju úplně jiné kafe. Jeho látka (východoevropská road movie) nemá směr, nemá hlavní postavu, nemá příběh, je „jen“ dalším intelektuálním gulášem a plněním další velké fantazie. Víc než patnáctka známých hereckých jmen ještě jaro nedělá. Možná je to přístupnější film než jeho předchozí, ale i tak si mě nezískal. Spíš jsem mu to nedovolil. (05.09.2014)

Poměrně dlouho jsem se odhodlával k zhlédnutí tohoto snímku, jenž sklízel úspěchy na mnoha svých taženích. Jakmile jsem si jej však pustil, nelitoval jsem. Grandhotel Budapešť je velmi příjemně nasnímaní film, kterému nechybí dávka vtipu, dramatičnosti a dobrodružství, avšak také akce dodávající filmu větší tempo a spád. K tomu všemu se tu objevuje celá plejáda známých herců ve větších i menších rolích, což opět dodává Andersonově počinu na poutavosti. Kromě příběhu mě zaujala také vizuální stránka filmu, která napomohla k pozornému sledování celých 100 minut. Když si sečtu klady a zápory (např. nerealističnost, resp. "ujetost" některých scén, což ale žánr komedie směle snese), vychází mi prostě 5*. (18.04.2015)