Lola běží o život

Klipovitý styl některých amerických režisérů je tu říznutý evropskými prvky a vše doplňuje otravně chrochtavá němčina. Nápad je vcelku zajímavý. Kreslené části, rozpůlení obrazu, tři verze příběhu a další a další vychytávky jsou fajn. Avšak režisér pozapomíná na děj jakožto celek, který je naprosto jednoduchý /nezáživný/. A tak se Lola stává jen dalším, technicky dobře zpracovaným tucťákem. Hercům nevěříté téměr nic a potřetí ty samé scény už působí trochu vyčpěle. Celkově tak zlatý střed. Na evropu je to ovšem nářez a obdivuji režiséra, že si troufl toto mírnějším evropanům naservírovat. (15.01.2006)

Tak po třetím shlédnutí jsem se musel vrátit k mému původnímu, tudíž maximálnímu hodnocení. Nemůžu souhlasit s Douglasem, napotřetí jsem ve filmu objevil opět plno nového. Vůbec je to asi nejnabušenější film co znám. Strhující tempo, které nedá divákovi ani na chvíli oddychnout, skvělá Franka Potente, výborný soundtrack. Pro mě už skoro kultovka. (05.09.2002)

Tady se toho už napsalo tolik, že se budu určitě jen opakovat. Po třech fimech od Toma Tykwera jsem byla opravdu moc zvědavá na tolik opěvovanou Run Lola Run a můžu napsat, že jsem neočekávala až tak ojedinělé dílko. Rozhodně to není film, který by se dal řadit mezi průměrné a to hlavně svojí originalitou, opravdu zajímavým zpracováním (např.3 x 20) a v neposlední řadě svižným tempem, takže o nudě se nedá mluvit. A za to jsem prostě musela přihodit hvězdu navíc. Lola v podání Franky Potente byla natolik výborná, že si jí Tom Tykwer vybral i do následujícího filmu Princezna a bojovník, který mě ale oproti Lole přece jenom chytil o něco víc. 80% (06.08.2012)

Time is on my side… yes it is. Dá se to říct o filmových hrátkách s linearitou i době, která prověří hodnotu ve své době třeba převratného snímku. Vertigo Tykwer sice kouzlí s kamerou, střihem, hudbou i barvami, ale míč je někdy šišatý a rozhodčí obvykle nastaví nad rámec devadesáti minut.. Při pohledu na tempo a výdrž toho rudohlavého Oskara bez plechového bubínku je mi tak trochu záhadou, jak to že ještě Němci nemají olympijské zlato v běhu na střední tratě.. (22.04.2015)

Jestli bych měl vybrat nějaký film jako ukázku dobře zvládnutých postmoderních přístupů ve filmovém umění, pak bych zřejmě volil právě Lolu Toma Tykwera. Jeho typicky ,,špinavý" námět o hrdinech překračujících z různých důvodů zákon tvůrce vypráví hned třikrát a pokaždé s jemnou změnou některého z detailů, díky níž se celý syžet uhne a vytvoří zajímavou alternativu ke skutečnému příběhu (tím zřejmě reflektuje nejnovější teoretické poznatky o paralelních vesmírech z kvantové fyziky, tedy teorii paralelních vesmírů profesora Stephena Hawkinga...). V tom ale vězí tak trochu háček Tykwwerova autorského záměru - nedá se vlastně říci, která z těchto tří verzí je skutečná, všechny žijí v paralelních světech a čekají na svou šanci uskutečnit se (podobně, leč ne takto progresivně, nahlíží divák i na dějovou linku třeba i ve filmu Butterfly Effect). Leitmotivem je Lola závodící (originální název Lola rennt = Lola závodí) s časem. Tomu je pak podřízeno téměř vše - obrovská dynamika filmu, rychlý a téměř klipový střih, výběr hudby, synchronizace obrazu a zvuku... Za zmínku stojí i další postmoderní prvek - mísení forem, kdy hraný film je prokládán animovanými sekvencemi. Tenhle progresivní Tykwerův experiment se překvapivě netříští, ale jemným sémantickým posunem modeluje významovou rovinu filmu. Shrnuje v sobě mnoho vlivů - ať už hudební videoklip, fenomén MTv, detektivku, klasický thriller, nebo i německý sociálně laděný film. Zvlášť dobrý je i výkon německé herečky Francesky Potente (škoda jen, že svůj zřejmý talent později zahazuje ve škvárech, jako je třeba horor Anatomie). Zkrátka Lola běží o život je důkazem toho, že se Tomu Tykwerovi vyplatila odvaha experimentovat. Velmi, velmi vydařený filmový experiment... (01.02.2007)