Hobit: Bitva pěti armád

„KAŽDÉMU REŽISÉROVI UDĚLÁTE NEJVĚTŠÍ RADOST, KDYŽ MU DOVOLÍTE NECHAT ZEMŘÍT NĚKOLIK HLAVNÍCH POSTAV" Peter Jackson /// Zábavná jízda, při níž nekritičtí obdivovatelé hobitů, elfů, trpaslíků, lidí a dalších obyvatel Středozemě, budou (zase) v sedmým nebi. Patřím k nim. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Parádní vizuál, výprava, choreografie soubojů… zábavná dlouhá bitva, plná nápadů a zvratů v níž Legolas opět skáče po všem, co mu stojí pod nohama a Gandalf mocně vládne klackem. Nic novýho. Jenže místo davovejch scén nás Jackson baví osobníma soubojema, kterým se věnuje detailně, jako by chtěl ponechat jedinečnost velkolepé bitvě u Minas Tirith. Což oceňuju. (Stejně mě víc než všechno to mlácení zaujal temnej rozzuřenej monolog Cate Blanchett k Sauronovi.) Už se těším na Director´s cut (slibuje se dalších 30 minut), kde stopro dostane větší prostor nejen bitva, ale možná i (nejeden) pohřeb. Jackson se rozloučil se Středozemí ve velkým stylu. Někteří uroní slzu nad padlejma, ale spoustě z nás bude smutno z toho, že je (asi na dlouho) dobojováno. Nezbejvá než doufat v nějaký překvápko. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1937 napsal John Ronald Reuel Tolkien, neznám. 2.) Hledám svobodnou elfku (a mrtvýho trpaslíka). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (29.12.2014)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Mně osobně se finále trilogie líbilo ze všech dílů nejvíc. Příběhové oblouky do sebe konečně zapadly (a fungují docela slušně i z hlediska samostatného filmu), spektakulární akční scény konečně začaly sloužit vyprávění (přestože to s jejich počtem a délkou Jackson opět přepískl), prakticky všichni herci ze svých postav vyždímali maximum. Líbí se mi jak je dusivá atmosféra přicházející bitvy vyvažována komickými vložkami; epické střety pěknými intimními scénami. Vůbec největší radost jsem měl z vývoje postav Bilba a Thorina, jejichž vztah byl tím nejdůležitějším motivem knihy, a kterému se zde konečně dostalo zasloužené pozornosti. Nejpěknější atrakcí pak asi bude nájezd Bílé rady na Dol Guldur, která mi suplovala jiný vizuální pamlsek, na který jsem se těšil, a který se ze scénáristických důvodů nakonec nekonal (Medděd). No a návrat Bilba domů a propojení trilogií... vyšlo taky pěkně. Kdybych si z filmu mohl odstříhat půl hodiny počítačové vaty (dívám se na tebe, Legolasi) a nahradit ji některými perlami, která nás určitě čekají v DVD bonusech, rozhodně si dokážu představit absolutní hodnocení. Bitva pěti armád za vidění určitě stojí. 80% (17.12.2014)

Bitva pěti armád je mohutná, než se k ní děj ale dopotácí, stihne divák sežvýkat středně velké balení popcornu (doporučuji vřele, žehlit nebo plést v kině nemůžete a bez doprovodné činnosti se první hodinu budete nudit, a to i pokud jste muž a tudíž zvládáte jen jednu činnost naráz). V první hodině je 'drak mrkef' a přilétnou havrani. Pateticky tam toká Zelený lísteček 'když ona, tak i já', což předvede ještě tolikrát, že to otravuje. Pavéza ukáže, co se stane, když se trpaslík dostane ke zlatu, Pratchett to v Zeměploše dokonale dotáhl k absolutnu popěvkem zlato, zlato, zlato, zlato, zlato. Kde že se to zasekl Gandalf a jak dostat ježka z klece ven? Ještě že je tu svaz elfích turistů, který vede Galadriel se svým vysoce loajálnim zetěm z Roklinky. Když se holka naštvala, říkala jsem jí v duchu: "Zklidni se, Samaro!" Jenže tady tím kruhem jsou jen prsteny moci. Kdo je z kouzelníků ten, na kterém toho ve finále visí nejvíc? Podle očekávání ten, který pochopil, které zvíře vyniká magickými schopnostmi. Drak, jednorožec ani pták Noh to nejsou, tím zvířetem je totiž králík. (Jaká je přirozená reakce vnímavé lidské bytosti, když vidí králíka? "Ten je kouzelnej!" vidíte, ví to každý.) Elfové by byli skvělí spartakiádní cvičenci, to, co předvedli, by museli secvičovat nejmíň dvě sezóny. Museli by, pokud uvěříte na elfy, což vám nějak nebude lze. Abych nebyla na elfy jen zlá (ale tak nějak mě iritovali, že bych je nejradši vyvraždila do posledního), jízda na sobovi je královská. Kdyby místo toho nádherného zvířete v boji zemřela Tauriel, byla bych spokojenějším a určitě i méně ubrečeným divákem. Na téma smrt si jistě nějaký zdatný angličtinář pohraje se slovy kill Kili a vytvoří ostrovtipnou slovní hříčku. Velmi mi v té bitvě chyběla krev, nejsem krvelačná, ale takhle ta smrt v dramatickém hávu vypadá jak boj několika oddílů slaměných panáků. Ať se propadnu do Západního Německa, jestli tomuhle věřím. Tam se tedy snažil propadnout hlavně Legolas. Zatímco hrdinní hrdinové bojují, nehrdinný, o to však reálně statečnější, hobit v postavení Pierra Bezuchova u Borodina dumá, kam si stoupnout, aby nepřekážel. Pak zazní známé hudební motivy a následuje hromadný funus těch, kteří byli v ději zapamatovatelní jen proto, aby si pozůstalí ušetřili tesání náhrobků. V závěru děje Gandalf s Bilbem sedí na schodech a to, co předvedou, až děsivě připomene závěr mnohé epizody Sexu ve městě. Jistě se najde mnoho skalních fandů, kteří až do zfilmování Pána prstenů o Tolkienovi ani neslyšeli, za vrchol fantasy považovali O letadélku Káněti, zato nyní budou mít mnoho hypertrofovaných pochval i k tomuto příběhu ze Středozemě. Já se u posledního filmu z téhle ságy (zapřísahám Tě, Petere) společně s Alfridem ptám: "Myslel někdo na děti?" (14.12.2014)