Manon od pramene

Druhá a závěrečná část velmi povedené adaptace vynikajícího románu Marcela Pagnola Živá voda, kde se především zesiluje rozměr velké antické tragédie. Oidipovský syžet otočený napříč pokoleními, v němž dominuje archetypální motiv mezigenerační pomsty, která má ovšem v konečném vyznění podobu paradoxní a kruté hry Osudu... Silný a hluboký příběh s hlavní hrdinkou, jejíž jméno upomíná k slavné baladě o Manoně, s níž ji pojí i fyzická a duševní krása... Škoda, že takovéhle filmy se dnes již netočí, chodil bych na ně do kina přemýšlet... (02.09.2008)

Pokračovanie filmu Jean od Floretty je takmer rovnako kvalitné, príbeh pokračuje po smrti hrbáča(G. Depardieu) a hlavnou postavou sa stáva jeho dcéra, inak veľmi pekná. Obidva filmy sa točili naraz, alebo tesne po sebe, takže atmosféra, príbeh i postavy sú rovnako účinné. Hodnotím o hviezdu menej iba z dôvodu, že odišla tak silná postava akou bol pracovitý hrbáč. Inak super, takto sa rozprávajú príbehy...80%. (23.01.2016)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Pokračováni zfilmovaného románu Marcela Pagnola navazuje na film Jean od Floretty. Před deseti lety César se svým strýčkem způsobili smrt hrbáče Jeana a ukradli vodu z pramene na jeho pozemku. Nastává čas zúčtování. Pomsta na sebe bere podobu krásne hrbáčovy dcery Manon, do které se César nešťastně zamiluje. Manon hraje mladičká a krásná Emmanuelle Béart a když sa nahá koupe se svými kozičkami, tančí a hraje na harmoniku, je opravdu přesvědčivým ztvárněním divoké a nespoutané krásy, která jediným dechem vyfoukne Césarovi rozum z hlavy. (04.09.2008)

Tak tohle už opravdu nikdy více. Naivně jsem čekal, že se 2.díl vytáhne a předčí ten 1., který byl docela slabý (ostatně téma nenaplněné pomsty mě prostě lákalo). Představitelka Manon sice byla hezká (to se jí musí zase nechat), ale herecký výkon mi přišel skoro až k smíchu. A navíc, stejně jako v minulém díle, jsem fandil záporákům, protože klaďasové byli toporní a nesympatičtí. Příběh byl ještě nudnější (zvláště posledních 20 minut bylo neuvěřitelně natažených), humoru ubylo (když pominu těch sebeparodujících prvků) a tohle přeceňované dílo zachránil kromě hudby a pohledů na krajinu až úplně samotný konec, resp. jeho pointa. Vychází mi to na pouhé 2*, tohle asi není šálek mého čaje. (02.09.2008)