Manon od pramene

Rovnako dobré, ako prvý diel, ak nie lepšie ? , asi to nie je za plných 5 hviezdičiek, ale budiž, nechám to tak. Pokračovanie sa zaobišlo bez hlavnej postavy, Jeana, čiže Gérard Depardieu, zato mám k dispozícii jeho dcéru, Manon, čiže prenádhernú - Emmanuelle Béart, ktorá sa chce vypomstiť všetkým, ktorí za to môžu, že jej otec skončil na psí tridsiatok. Skrátka, vedeli to všetci, že je tam prameň, nielen Cesar s Ugolinom. Nechceli sa do toho miešať, alebo sa báli tých, ktorí by ich za to sfackali do červena !!! Tak Manon sama sebe zavelí, uskutoční jeden čin, ktorý zdeptá dedinu, do ktorej pramení voda, ktorú uzavrie, zároveň prestane prúdiť i Ugolinovi, ktorý dilino, sa ešte zamiloval do Manon, pritom všetko vie, čo sa stalo. Síce som ju videl, ako prišla na konci prvého dielu za týmito dvomi nezbedníkmi, keď obidvaja vrieskali od radosti, ale devenka, zatiaľ netuší, čo je za tým, to sa pekne dozvie, keď si vypočuje konverzáciu, pričom tí, ktorí hovoria, nevedia, že ich niekto počúva, a odvtedy to začne v nej vrieť, ako rýchlovarná kanvica, zatočí s obyvateľmi o 360. stupňov ! Až totálne nechápu, čo sa deje. Dozvedel som sa i T-A-J-O-M-S-T-V-O, ktoré ma, prinajmenšom prekvapilo, či trebárs, šokovalo. Som spokojný, najmä kvôli pohľadu na Manon o desať rokov staršiu, skúsenejšiu, múdrejšiu, ako jej otec, taktiež s nenávisťou v očiach, za to, čo im spôsobili. Veľmi dobre sa na film pozerá, lebo sa pri ňom nemám ani kedy nudiť ! Zaujímavé vidieť reakciu obyvateľstva, keď sa nadobro zastavia kohútiky s vodou, vtedy nastávajú, až takmer - egyptské rany !!! (20.06.2016)

Od istého momentu filmu, keď sa začali riešiť záležitosti typu "Luke, I am your grandfather", som sa začal trocha v Manoninom prameni topiť a cítiť sa tak trochu ako v talianskej telenovele. Vytušil som, že sa jedná o pokračovanie nejakého filmu, takže nie vždy je lepšie vopred o filme nič nevedieť. Ale jeho prvé tri štvrtiny sú excelentné, krásna príroda Provensálska a jej farebné ladenie musí každého diváka od začiatku pohltiť. Scenár je výborne vystavaný, dôležitý obrat nasleduje až po dômyselnom vybudovaní atmosféry a "boží" zázrak prichádza v tú pravú chvíľu. Zároveň ukazuje, ako to asi môže byť so všetkými podobnými božími zázrakmi vo svete a ako ľahko sa dajú obyčajní ľudia oklamať. Ale na druhej strane, pre dobro veci, prečo nie. Takže teraz si ešte nájsť cestu k tej prvej časti. Mimochodom, nebola náhodou niekedy Emanuelle Beart v priebehu druhej polovice 80tych rokov vyhlásená za najkrajšiu ženu planéty? (29.04.2013)

Pointa filmu celkový dojem jakž takž vylepšila, jinak se na to takřka nedalo koukat. Hezkých obrázků z Provence a líbivé hudby jsem se dostatečně nasytil v prvním díle a druhý nenabíází nic víc než hodně jalový scénář a několik otřesných hereckých výkonů (ještě úděsnější než Auteilova postava Kohoutka či ústřední postava Manon mi přišla postava učitele - který šel do hor sbírat vzácné horniny a potkal tam krásnou pastýřku...( (31.01.2009)

Český ruralismus první poloviny dvacátého století nebyl v širší rodině evropských národů osiřelým jedináčkem; naopak, spíše musíme hledat - a nenacházet - ty národní literatury, které by se vyhnuly zobrazení svého venkova. Podle všeho skvělá literární příloha našla v tvůrčím týmu filmu rovnocenného spoluhráče. I jeho zásluhou před námi ožívá zašlý svět, obývaný lidmi, kteří určitě nebyli lepší než my. Svět až chorobného pobožnůstkářství, pokleslého republikánství Třetí republiky, drobných lidských závistí i zákeřných malicherností nezřídka zločineckého přesahu - v určitém ohledu svět potomků NAŠICH FURIANTŮ nebo skvělých próz Františka Křeliny, českých paralel, které nám lépe umožní pochopit mravní schémata, k nimž se vztahoval hodnotové ideály těchto jihofrancouzských venkovanů. Zprvu spíše stereotypní obraz všedního dne malé francouzské vesnice a odtrženě žijící kozačky-pastevkyně koz se postupně rozrůstá do sourodého celku pojivem postupně poodhalované tragédie, nesoucí ničivý potenciál zmaru a zkázy pro vymírající nejmohovitější selskou rodinu tohoto uzavřeného mikrosvěta. Krůček po krůčku s odzbrojující samozřejmostí rafinované prostoty, která je neomylným znamením skutečně velkého umění, tak ožívá nadčasové téma užívající jako převleků klasických látek dosažitelné lidské historické paměti. Pocit nezvratné osudové tragédie, pocit světa cyklického vesnického roku snad pozdních třicátých nebo raných padesátých let, pocit záměrně vyvázaný z bližších časoprostorových souřadnic konkrétnější doby toto poznenáhlu sílící pohnutí citu i mysli ještě dále zesiluje a znásobuje. Stojíme před tímto divadelním monumentem stříbrného plátna a opakovaně si uvědomujeme: to jsou naše kořeny. Skutečné kořeny. (04.11.2008)

Technicky a atmosférou táto časť prakticky kopíruje prvý diel, príbeh sa síce posunul niekde inde, ale podstata je rovnaká. Výborne napísané charaktery postáv, atmosféra jednoduchého vidieckeho života a jednoduchých ľudí ma pohltila, všetko je neskutočne prirodzené, prosté a je potešenie sa na to pozerať. Umiernená réžia zvažuje každý záber, ktoré však dávajú filmu niekedy viac zmyslu, než samotné dialógy. Záver tohto dvojdielneho filmu ma navyše doslova dostal, nečakal som tak úderné zakončenie. 80%. (26.02.2015)