Vetřelec: Covenant

Kde začít. Prometheus byl ambiciózním pokusem přinést do série filozofický přesah a zašel tak daleko, až potlačil téměř všechny klíčové body původní série. Covenant chce být přístupnější a je svým stylem rozkročený někde mezi. Což je i není výhoda. Ano, Prometheus byl jinde, ale ve svém stylu konzistentní. Covenant naproti tomu těká a pravé hororové inferno, které patří mezi to nejintenzivnější v rámci série, se přepíná do částí, kdy postavy dumají nad smyslem bytí, zatímco do toho hrají na flétnu. Díky tomu jsem nyní, hodinu pro projekci, na vážkách, jak moc se mi vlastně Covenant líbil a kam bych ho kvalitativně mezi jednotlivé díly zařadil. Potvrdil jsem si každopádně to, že jako fanouška vesmírných hororů mě nejvíc baví, když se film přesune do chodeb vesmírných lodí a ubikací, kde mi přijde, že je Vetřelec nejvíc doma. Body navíc za to, že samotný zrod monstra (konečně dostaneme pořádnou odpověď) dává docela smysl, film má velmi slušné tempo a postavy se tentokrát (v rámci možností) chovají, když už ne logicky, alespoň lidsky. Nemluvě o na žánr dobrých hereckých výkonech. Těším se určitě na trojku, která by se, vzhledem k vývoji, opět mohla o něco víc přiblížit klasice z roku 1979. A jakkoli je v prequelech hodně dobrého, stejně se neumím zbavit pocitu, že pro vetřelčí sérii budou znamenat to samé, co epizody I-III pro Star Wars: půjde o zajímavou výplň, která přináší hodně podstatných informací a pamětihodných scén, ale vždy to bude tak trochu "nutné zlo", aby mohla série vydělat na prázdných místech. I když možná vyznívám hodně kriticky, je moje hodnocení někde na slušných 70%. Jsem upřímně zvědavý, jaký dojem na mě udělá druhá projekce. (15.05.2017)

Neobzerajme sa toľko dozadu. Klasika bude žiť večne, v “lonely perfection”, ako by jej miesto v histórii nazval David. A teraz, po tridsiatych rokoch, holt nastáva doba nového pojatia témy - prostoduchej ale efektnej, zábavnej na úrovni súčasných blockbusterov, nie prelomových žánrových diel. Alien: Covenant ma bavil, pretože je nabušeným sci-fi hororom s fantastickou estetikou obrazu, famóznymi lokáciami, hudbou ktorá (konečne) odkazuje na atmosférického Goldsmitha a Hornera. Bavil ma parádne gradujúcimi thrilling scénami (hneď prvá pasáž návratu na Lander, ktorá trvá snád desať mnút, patrí k tomu najlepšiemu v sérii) a v rámci žánrových pravidiel s dobrým rozmiestnením postáv do situácií, v ktorých sú likvidované. Než sa postavy dostanú z jednoho prúseru, už vie divák o ďalšom, ktorý im to ešte zhorší. Nehovoriac o poctivej dávke brutality a krvy. SPOILER ALERT: Scénár vysvetľuje pôvod Gigerovych kreatúr a mne sa toto sebadeštrukčné pojatie, že ultimátne zlo stvoril android, ktorého stvoril človek, pozdáva. Tematicky je to iná verzia Cameronovho Skynetu. Do toho konfrontácia androidov, ktorá dáva votrelčiemu vesmíru zaujímavý nový rozmer. A pesimistický záver, ktorý ponúka skvelé možnosti rozvinutia v ďalších dieloch. Teším sa! (16.05.2017)

Nejprve velké nadšení, ovšem pak nám ty barevné balónky cestou z poutě postupně popraskaly. Revoluce to nebyla, k průšvihu se blížíme i podruhé. Prometheus byl minimálně rozpačitý. Dějově předcházel původnímu Vetřelci, někdejší svět rozšiřoval a měl nám představit, odkud se neznámý mimozemský organismus vzal a jak vznikl. Potenciál k rozvíjení mytologie tady tudíž byl, jenže.. Další vetřelčí zastavení britské legendy potěší skvostnou výpravou, velmi dobrými triky i hudbou. Atmosféře strachu z prvního (bezmála čtyřicet let starého) dílu se ovšem ani nepřiblížíme. Poměrně dlouho sledujeme osudy asi tuctu členů posádky lodi Covenant, která převáží v umělém spánku jedince k osídlení a vybudování lidské kolonie. O postavy se nebojíme, jsou zoufale zaměnitelné a k některým si cestu vůbec nevytvoříme. Melou filozofické bláboly, dělají pitomé kroky, za které by scénáristé zasloužili přes prsty. Ridley Scott, který letos oslaví osmdesáté narozeniny, navíc trestuhodně zeslabil vliv titulního monstra a žádných dramatických her na schovávanou se nedočkáme. A o ty tady přece jde, ne? (11.06.2017)

Nemůžu se rozhodnout, jestli je horší tohle, nebo Prometheus a ani nad tím nějak nemám chuť přemýšlet. Prometheus měl začátek, tohle má Davida, no. Konečný hodnocení stejný. Slovy kolegy na předpremiéře v Lucerně: "Jestli další díl nebude komedie a nebude to točit del Toro, tak už na to seru." Teda točit to může kdokoli asi už. (18.05.2017)

Konečně někdo pochopil, v jaké roli chtějí diváci vidět Jamese Franca. Bohužel jde o jediný moment, kdy si film dovolí být stručný. Covenant je podobně jako Prometheus rozpolcený mezi snahou poskytnout skrze návrat k hororovým kořenům prvního Vetřelce (k němuž je odkazováno okatými narážkami) prvotřídní fan service a ambicí být epickým (s úchvatnými záběry jako z Fordových westernů) a hlubokomyslným sci-fi v duchu Stanleyho Kubricka (k němuž má nejblíže minimalistický prolog). Naplnění schématu tuctového osmdesátkového (tzn. před Vřískotem) slasheru, s postavami dělajícími ty nejzákladnější chyby (lezou a koukají tam, kam by neměly, často po jednom, ne ve skupině, mají spolu sex), je tak zdržováno disputacemi o náhodě, osudu a stvoření (roli zde hraje Matka i různí otcové), které jsou rozpracované stejně málo jako kolonizační linie. Nový Vetřelec je paradoxně dobrý film až do momentu, než se v něm nějaký vetřelec objeví. Do přistání na cizí planetě funguje poměrně dobře, neboť se nabízí řada možností, jakým směrem by vyprávění mohlo pokračovat a dlouho není jisté, jaký si tvůrci vyberou. Slibně je například rozehrán konflikt mezi vírou a vědou, mezi kapitánem a Danielsovou (nosící na krku namísto křížku šroub, který jí později přijde vhod), namísto něhož ve druhé polovině sledujeme androida hrajícího na flétnu a recitujícího Shelleyho, což je sice zásluhou Fassbendera fascinující, ale jde o trochu jiné téma a trochu jiný film. Scott je umělými bytostmi a vetřelci najednou fascinován mnohem víc než lidmi, s nimiž jsme strávili skoro hodinu filmu (spárování postav ale emocionálnímu zapojení diváka moc nepomáhá, protože dlouho není pořádně jasné, kdo spí s kým), a všechny složité otázky existence začíná řešit ukousáváním rukou a utrháváním hlav. Z chytře se tvářícího filmu se stává hloupé (ale zábavné) akčně hororové béčko s pěkně nechutnými gore efekty, které mi nebylo zcela lhostejné zejména díky sympatické Katherine Waterston (jakkoli jedinou propracovanější postavou zůstává android). Nový Vetřelec je sice neotřele vystavěn, skvěle vypadá a nabízí jednu velmi dobře vygradovanou akční scénu (se sekyrou), ale ve většině ohledů působí polovičatě, jako kdyby nebyl čas a prostor rozvést mnohé nápady (neorganicky včleněný flashback, který by šlo nahradit dialogem, považuji nejen za příklad ohromné scenáristické lenosti, ale i za náznak toho, že by to celé mohlo fungovat lépe, kdyby film hledisko vzpomínající postavy zohledňoval ve větší míře). 55% (16.05.2017)