Solaris

Technicky brilantní a myšlenkově neskutečně na výši. Občas dokonce až nedosažitelné. Tarkovskij je ve své abstrakci na diváka velmi náročný a ve své sféře filozofie mu neulehčuje ani sekundu svých rozvláčných vizí. Všechna nepřístupnost je ale smazána krásně prostým ústředním tématem konfliktu nejzoufalejšího citu a chladně nicneříkajícího vědeckého výzkumu. A hlavně vám ručím za to, že když se necháte pohltit, nedostanete většinu výjevů díky jejich mnohoznačnosti z hlavy. (10.08.2007)

Těžko pochopitelné dílo, jak se na Tarkovského sluší a patří. Spatřujeme zde filozofování o životě a smrti, prolínání různých časových prostorů či nádherné záběry, kdy je jasně patrné, jak se režisér kochá tím co natočil. Já mám rád filmy nepochopitelné či s otevřeným koncem, tady jsem však na mírných rozpacích. Občas jsem jako divák uchvácen, jindy jsem tím samým motivem trochu znechucen. Doporučuji vidět jednou, ne míň, ne víc (pokud nechcete donekonečna nacházet nenalezené). 70% (26.10.2009)

Klasické dílo ruské školy fantastiky sovětského období dalekosáhle přesáhlo úroveň své nevšední polské literární předlohy. Mystika Oceánu-velkovědomí, jak lze asi nejlépe popsat tajemnou mocnost, nadanou pozoruhodnou schopností zhmotňování lidských vzpomínek, se mění v lučavku zlého svědomí. Přednosti kamery a jejích záběrů, obhajitelnost rozvážného tempa, typického pro ruskou kinematografii, a pro mne jímavý projev tehdy mladičké Bondarčukovny. Naléhavost étosu a etiky, kterou Tarkovskij do svého filmu vložil, povyšuje spíše periferní žánr v tomto případě do vysokých pater velkého umění. Názor, že filmová verze musí být za všech předpokladů pokud možno co nejdoslovnější kopií své literární předlohy, má svou alternativu založenou na filmařské schopnosti prosadit svůj vlastní názor a pohled. V případě Tarkovského byla tato schopnost ohodnocena "maličkostí" - oceněním na filmovém festivalu v Cannes. (Podobnou povahu mají i sci-fi díla Karla Čapka - namátkou připomenu KRAKATIT, VÁLKU S MLOKY nebo zvlášť vynikající RUR). A nezávisle na ní zůstane hodnotou nejen pro nás, ale s velkou pravděpodobností i pro další generace dosud nenarozených přátel hraného filmu. (23.09.2007)

Film pro druhé setkání s ruským velikánem jsem znovu pečlivě vybíral a znovu narazil. Teď už je mi jasné, že utahanost nebyla problémem jen Stalkera, je to problém Tarkovského jako režiséra. Díky pomalým tahům kamery a mlčícím hercům sice vždy vykouzlí slušně tajemnou atmosféru, ale jeho filozofování nemá divák za co chytit a začne se nudit. Solaris vlastně není vůbec o vesmíru. Z těch pár vět, co jsem pobral, můžu říct, že je to film o smyslu lidského bytí, poznání a lásce. Témata zajímává pro širší publikum, ale jejich prezentace je tak nestravitelná, že jsem projekci musel rozdělit do čtyř dnů. Což určitě neznačí ideální filmový zážitek. Hledání perly v Tarkovského filmografii tedy pokračuje dál. (09.07.2012)

Nekomerční umělecké sci-fi dílo, které sice oproti geniálnímu Stalkerovi nemá tolik co říci, ale kouká se na něj i po všech letech více než příjemně. Bohužel nemám moc rád, když jsem na celé tři hodiny vtažen do víru hutné atmosféry, nadčasového námětu a úmorného filozofování jen proto, abych závěrečnou pointu vůbec nepochopil a nemohl poskládat všechny ty krásné dílky složité skládačky do ještě působivějšího celku. Až mě jednou osvítí duch svatý, možná tenhle formálně dokonalý film docením tak, jak si jistě zaslouží.. Ale za normálního duševního stavu je to v nedohlednu. 70% (08.03.2014)