Křižník Potěmkin

Dvojí verze slavného filmu doznívající leninské éry dvacátých let úzce souvisí s dnes již historickým rozmachem Ruska v první čtvrtině minulého století. Nejen Ejzenštejn, ale i Tatlin, Blok, Majakovskij, Mandělštam ... podlehli kouzlu sloganu sociálního experimentu a vložili do jeho prosazování z přesvědčení, dobrovolně své nejlepší síly a schopnosti. Právě tato verze vzmachu prvního období bolševického státu byla později buď cenzurována, nebo ikonizována ve své stalinské dezinterpretaci. Zhruba tak lze podat vysvětlení zázraku, který způsobuje, že film, vzniklý vlastně na základě tendenčního zadání, zůstává a zůstane vrcholnou uměleckou událostí nejen doby svého vzniku, ale i sto let poté. Zejména původní rekonstruovaná verze, přesně zachycující skutečný ráz první ruské revoluce, její demokratická východiska, je nenapadnutelnou apotéozou pokroku a revolučního zvratu jako přirozeného řešení excesů stále hloupějších a krutějších lumpenelit kolem carského dvora. Obrazová báseň - tak se jeví nevšední dílo i téměř nepoučenému divákovi - strhává od prvních obrazů, okének filmu. Opakovat opakované o slavných scénách, skvělé kameře, invenčním střihu, strhujícím hudebním doprovodu rekonstruované verze se jeví jako nošení dříví do lesa. Prospět hůře filmu, který si své diváky nachází - a nadále nacházet bude - by už asi nešlo. (02.12.2007)

Revolučný formou i obsahom - tak mohol pokojne znieť propagandistický slogan bojovej lode (pretože krížnik je nesprávny preklad) Poťomkina koncom roku 1925, pretože taká bola aj pravda. Je zbytočné vymenovávať všetky Ejzenštejnove prvenstvá pri diele, nad ktorým sa dovysoka čnie zaťatá päsť progresívnej filmovej reči. Stačí povedať, že úchvatnejší príklad majstrovského používania brilantne rytmizovanej paralelnej a asociatívnej montáže zladenej v kolosálnom príbehu nenájdete - čaro nemých filmov, vyjadrujúcich sa výhradne obrazom je tu zužitkované na maximum. Ejzenštejn tu využil prvky typické pre prvú etapu svojej tvorby, vďaka ktorým sa hovorí o priamych paralelách predstaviteľov sovietskej montážnej školy s neorealizmom, napr. naturščikov alebo námet založený na reálnych udalostiach. Pôsobivosť tohto veristického štýlu dokáže dokonca ešte dnes presvedčiť veľkolepou kolážou expresionistických (či skôr expresionizmom ovplyvnených) obrazov diváka o tom, že sa vzbura námorníkov a odeský masaker odohrali v tom istom čase. Som plne presvedčený o jeho genialite a za seba môžem prehlásiť, že ide o lepší "najlepší film všetkých čias", než Občan Kane._____Poznámka: Ideologický rozmer je nezávadný. Bronenosec Poťomkin agituje, i keď nutne čiernobielou optikou, len za tie správne idei komunizmu v správnom čase a na správnom mieste. Sergej M. Ejzenštejn sa podobne ako ďalší tvorcovia sovietskej avantgardy režimu nezapredal a ani zďaleka sa nepriblížil agitkám, ktoré vznikali za dôb Stalina a Hitlera. 100%_____P.S.: Nutné vidieť necenzurovanú režisérsku verziu so Šostakovičovým hudobným sprievodom. [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (11.04.2015)

Ten film zraje jak víno, i na druhé zhlédnutí mě doslova uzemnil. V kombinaci s krásnou Šostakičovou hudbou je to výjimečný filmový zážitek - uvážím-li, v jaké době to bylo natočeno, člověk nemůže než vyjádřit nejhlubší respekt, všechny ty davové scény, mimořádné herectví všech zúčastněných, neuvěřitelná expresivita všech záběrů... filmový skvost, kterému není rovno. Proslulé scény, jako masakr na oděském schodišti, maso prolezlé červy či mrtvý námořník se svíčkou v rukách, mnou hluboce otřásly a nikdy je nedostanu z hlavy. (10.02.2015)

Křižník Potěmkin zanechává hořkou pachuť revolučního filmu a oslavy rudé vlajky. Patetická glorifikace levicového myšlení, mne byla chvílemi až nepříjemná. Extrémně talentovaný Ejzenštejn podlehl ideologické konfrontaci mezi buržoazií a dělnickou třídou – závan sovětského filmu po celou stopáž zbytečně ruší. Na druhou stranu samotná filmová estetika je velice okouzlující; technika střihu, záběry z neobvyklých úhlů nebo zvládnutí davových scén jsou do dnešního dne unikátní a nadčasové filmové fragmenty. V jistých mezích je to doslova filmová učebnice zkrápěná bohužel několika rudými kaňkami. (20.06.2014)

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (02.03.2008)