Cartouche

Další ze skvělých hlavních párů francouzské klasiky (CC je neskonale krásná a přirozená a Belmondo je zkrátka... Belmondo, ten rozverný, sršící Belmondo), těch kostýmních starých filmů s neohroženým hlavním hrdinou, na které se dá dívat znova a znova. Náboj, šarm, krásné obrázky, podmanivá hudba. Ráda se propadám do těch prosluněných vyhřátých peřin a nechám se objímat tím, co mám ráda a tak dobře to znám. V těchto případech mi ani dabing nevadí. (07.07.2012)

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

Cartouche jsem miloval v dětství i teď a tak to bude napořád. Krásný francouzský výpravný historický film patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve Francii v šedesátých letech natočeno. Mám rád Francii se vším, co k ní patří a takhle jsem si vždycky představoval ty nádherné scenérie, historická města, kraje...Jean-Paul-Belmondo je v roli legendárního zbojníka nepřekonatelný, jeho šarm, bitky, kaskadérské kousky k němu zkrátka patří. Je vidět, že z režisérem Brocou byli dobří přátelé a natočili spolu parádní filmy. I v soukromí byli velcí kámoši a co spolu vyváděli, to jen tak někdo nepřekoná, hlavně ty jejich exhibicionistické kousky. K pořádnému dobrodružství patří i krásné ženy, partnerkou Cartouche je Claudia Cardinale a v tomto filmu ji mám nejradši. Krásná, svůdná, okouzlující, navíc jí jakýkoliv oděv nesmírně sluší. Působivý závěr filmu mě vždycky dostane a hudba Georgese Delerueho fantasticky vyplňuje už takto dokonalý film. Na závěr musím zmínit tehdejší český dabing, totální elita a ke každé postavě se hodící hlas našich charakterních herců. Cartouche - Jan Tříska, Venuše - Jana Hlaváčová, Hezoun - Vilém Besser, Krtek - František Němec, kapucín - Václav Mareš, seržant - Petr Haničinec, maršál - Vladimír Šmeral, Malichot - úžasně slizounský Václav Voska, Izabela - Alena Vránová, její manžel - Vladimír Ráž, Lojzík - Vladimír Dlouhý, Izabelina komorná - Nelly Gaierová, markýz - Svatopluk Beneš. Geniální režii českého znění měla na starosti Irena Skružná. Dokonalost!!! (28.04.2018)

Francouzsko-italská dobrodružná komedie vyprávějící o životě legendárního francouzského zbojníka Louise Dominique Bourguignona, řečeného Cartouche (1693-1721). Do role neohroženého muže, jenž se díky své důvtipnosti a nápaditosti vyhnul elegantně nejedné šlamastyce a který okrádal bohatou šlechtu a peníze rozdával chudině, byl obsazen J. P. Belmondo, jenž zde mohl uplatnit své akrobatické a komediální schopnosti a také svůj fyzický fond a energii. Snímek P. de Brocy popisuje Cartouchovu krátkou vojenskou kariéru, které byla ukončena oloupením starého maršála (L. Raimbourg) a poté jeho cestu za bohatstvím a vysněnou svobodou. Neocenitelnými společníky mu byli v této době jeho přátelé, taktéž uprchlí vojáci vychytralý J. Rochefort, nazývaný Krtek a nepřemožitelný J. Hahn, pomocí nichž svrhl bývalého vůdce podsvětí Malichota (M. Dalio) a sám se postavil na jeho místo. Ženský element, a to velmi půvabný, v tomto dobrodružném filmu představovala C. Cardinale, hrající tanečnici Venuši, dívku, do níž se Cartouche ihned zamiloval. Kdyby se tento francouzský rebel věnoval svým věrným přátelům a své krásné partnerce, mohl užívat svého bohatství, postavení a lidové oblíbenosti mnoho let, on však neodolal pokušení skládat poklony ledově chladné komtese Isabelle de Ferrussac (O. Versois), již poznal ještě před Venuší a jež stála u začátku konce jeho štěstí. Při jedné z šarvátek s armádou byla totiž zastřelena jeho krásná Venuše, Cartouche plný žalu však nezanechal své loupeživé činnosti a v roce 1721 skončil na popravišti. Poutavý a dobrodružný dvouhodinový příběh nejznámějšího předrevolučního francouzského vzbouřence proti šlechtě a vysoké společenské vrstvě a neúprosná křivka jeho úspěchů a proher, jež se dá zkráceně vyjádřit jako vzestup, vrchol, zrada, pád, poprava, se nápadně podobá postavám vyobrazených ve výborném československém seriálu Slavné historky zbojnické od H. Bočana. Údajně značně historicky přikrášlený příběh nemění nic na tom, že Cartouche považuji za nadprůměrné filmové dílo plné šermovaček, jež stálo na počátku Bebelovi výjimečné, nejen komediální kariéry. (03.07.2018)

Čest skvělému režisérovi Philippe de Brocovi, který tu už mezi námi není - skonal včera (v pátek 26.11.2004) na rakovinu ve věku 71 let. Bez okolků nejkrásnější z dobrodtužně-romantických filmů jaký kdy byl natočen. Kam se hrabe Angelika, Hrbáč, Černý Tulipán, Tři mušketýři, apod. Kvalitou a vtipem se mu blíží pouze Fanfán Tulipán. Dokonale vykreslena atmosféra staré Francie a v ní šmrncovní Belmondo řádí jako pominutý, jako ochránce chudých zanechávajíc po sobě své znamení v podobě písmene "C". Šermířské choreografie oproti výše zmiňovaným jsou na velmi vysoké úrovni (jak na vostro), scény, kulisy, masky, kostýmy - všechno velmi věrně podchycené a povinný happy end se zde kupodivu nekoná - to mně také potěšilo....prostě, jako když kousnete do jablka, které čerstvé a sladké. (27.11.2004)