Cartouche

V 50. a 60. letech ve Francii vznikalo opravdu velké množství šermířských filmů, plných hrdinů bez bázně a hany a krásných žen, kterým hrdina podlehne. Se svojí troškou do mlýna přispěl i režisér Philippe de Broca a mohu říci, že geniálně. "Cartouche" se totiž od těch ostatních podobných filmů liší. Je v něm mnohem více nadsázky a co se týče soubojů, ani na chvíli se nezastaví. Pokud máte v jiných souboje prokládané intrikami, zde jsou souboje, souboje, láska, souboje, láska...a zase souboje. A zhruba čtvrthodinu před koncem de Broca film změní. Nadhed se rozplyne jak pára nad hrncem a dostaví se vážnost a tragika. A smutný konec. Toto byla první spolupráce režiséra de Brocy s Jean-Paul Belmondem, který zde září po všech stránkách. A jak je vidět, vítečně si spolu porozuměli a tak spolu natočili ještě několik filmů. Ostatní herci jsou rovněž skvělí, neodolatelná Claudia Cardinalová a Jean Rochefort. "Cartouche" je nadčasová klasika, která je věčně mladá a ani náhodou nesmrdí stuchlotinou, jak jsem někde slyšel. A jsem rád, že si "Cartouche" můžeme vychutnávat s nádherným starým dabingem (Jan Tříska, Jana Hlaváčová). (16.08.2007)

Cartouche nebyl schopen přinést mnoho originálního a tak těží z minulosti. V první půli především ze zdařilého Fanfána Tulipána, kteréhož je napůl variace a napůl kopie, ovšem bez jeho lehkonohého humoru, který je proti vrchnosti mnohem přesněji zacílen. V druhé vstupuje Cartouche do role Robina Hooda se vším, co k tomu patří, krom síly mýtu, již si s sebou anglický zbojník nosí. Naopak vydechuje atmosféru vyhřezlou zřejmě z nějakého budovatelského filmu, pravda, bez řečí o budování. Ovšem svoboda, ta musí být, a rovnost jakbysmet a jak lépe je symbolizovat než nasadit, i přes existenci překrásné novomanželky, do hlavy Cartouchovy touhu obcovat s královskou dcerou. Ale za nevěru to prosím nepovažujme, vždyť Venuši, narozdíl od Fanfánovy Adélky, která, stalkerka jedna, ani nebyla jeho ženou a Fanfánovými zálety trpěla, to nijak zvlášť nebolí. Cartouchova sexrevolucionářka před sexříjnem prská ve skutečnosti jen naoko, vždyť je ráda jaký je ten její chlapák chlapák. Jen úplný závěr vytrhl mě z lhostejnosti a za něj třetí hvězda. Slabé ***. (25.07.2009)

Čistých 60%. Nejvíce se mi líbila poslední tak půlhodinka, kdy se film překlopil do takového dramatu o tom, jak peníze mění lidi a jak mohou ovlivnit lidský úsudek a chtíč a celé to vede ke zkáze člověka. Před tím to byl čistý průměr. Podle mě se měli tvůrci vydat jasným směrem - a to buď dobrodružná komedie s notnou dávkou nadsázky a nebo dobrodružné drama. Mě se zdálo, že chvilku to je to a pak zase todle a celkově mi to působilo dosti nesourodě, resp. nemělo tu správnou atmosféru a rušilo mě to. Prostě takový průměr, čekal jsem více. Howgh! (05.04.2005)

Příjemný svěží film, plný humoru, bitek, loupení, tokání a moralistických slov o rovnosti. Louis-Dominique Bourguignon, neboli Cartouche (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladík toužící po rozmařilém životě a krásných ženách, provede převrat v pařížském podsvětí a s agitačními slovy o rovnosti třídní i společenské zakládá novou spokojenou bandu lupičů, která okrádá pouze bohaté. Ženy se nakonec stanou jeho prokletím, ale životem se žene zběsile vpřed, trhá a chlemtá, bojuje a vysmívá se. Nechybí vtipná epizoda z krátkého pobytu v armádě, kde se střetává se svými věrnými druhy Hezounem (Jess Hahn) a Krtkem (Jean Rochefort) a pobyt zakončují smělou loupeží. Ženskou krásu přináší temperamentní Venuše (půvabná Claudia Cardinale), která jako správná soudružka nelpí na věrnosti svého vyvoleného hrdiny. Další zajímavé postavy: Malichot (Marcel Dalio), původní vládce pařížského podsvětí, velitel ozbrojených složek Gaston de Ferrussac (Philippe Lemaire), jeho žena Isabelle (Odile Versois), osudný člověk v životě bohémského Cartouche, seržant rekrutů (Noël Roquevert) se svým neúspěšným lovem dezertérů, senilní maršál (Lucien Raimbourg) a malý Louison (Alain Dekok). Jednoduché, vylepšená legenda o lupičovi, svěží, romantické, ale především šarmantně zábavné. (19.05.2011)

Oproti podobným filmům ze stejné éry je to slabota. Zbytečně dlouhé. Film má zvláštní strukturu: první polovina by mohla být samostatný film, proběhnou v ní všechny 3 fáze filmového příběhu (1. Setup 2. Konfrontace 3. Rezoluce). Druhá polovina je prostě divná, není tu jasný záporák nebo nějaký pořádný konflikt kromě Cartouchovo dvoření se urozené paničce, které je ale dost v rozporu s Cartouchovým chováním v první polovině. Naštěstí tam jsou často záběry na dekolt Claudie Cardinale. Bez toho by to byl už úplný propadák. (09.12.2019)