Tělo mého nepřítele

TEXTIL NÁS ŽIVÍ, TEXTILEM ŽIJEME, OD KOLÍBKY AŽ DO HROBU, TEXIL NA DOŽIVOTÍ. Není zase tak těžké se v těch dějových linkách vyznat, ale ten způsob vyprávění je i tak trochu  na houby. Táhne to hlavně Belmoňdák, který by byl fajn i v reklamě na polské hovězí maso. Jeho monology jsou alespoň celkem fajn stejně jako hudba. Tyhle dvě věci podporují takovou  občasnou zvlaštní atmosféra ztraceného velkoměsta, která taky není vůbec špatná. A závěrečné odhození novin z vlaku mělo taky grády. (07.03.2019)

Divácky přístupná eklektická kombinace prvků, z nichž bych vyzdvihnul např. noirový vnitřní hlas a mnohokrát násobenou inspiraci kunderovsko-jirešovskou neláskou z životní křivdy (s ústředním citátem z W.Blakea). To vše v příběhu, šitém J.-Paulovi na tělo včetně aktuálně-dekadentní společenské stylizace, s pravověrně ♫ francouzskou hudbou, to vše i jako doklad toho, proč se české znění s omezeným pochopením tak obtížně do stylu vpravovalo. (27.07.2014)

Podľa mňa by tomuto francúzskemu thrilleru oveľa viacej svedčalo najmä asi aj to, ak by sa povedzme kompletne celý odohrával iba v jednej časovej rovine, a nie v akýchsi retrospektívnych postupoch, keďže som to začal akosi pomaly vnímať za predsa i trocha viac »rušivejší element,« no zase na druhej strane ale aspoň rozumiem tomu, čo tým chcel vlastne básnik [autor: Henri Verneuil] povedať; nakoľko sa tieto postupy k sebe i neustále vkusne približovali, tak som si vskutku na túto «autorskú metódu» postupne [zrejme?] asi zvykol, pretože ma v nich stále sprevádzal - motivovaný francúzsky protagonista - François Leclercq v podaní už teda i naprosto tradične charizmatického francúzskeho predstaviteľa: Jeana-Paula Belmonda, ktorý síce tentoraz nespolupracoval s daným autorom po prvýkrát; pričom, perfektný a úplne prvý triumf v podobe - Opíc v zime, sa im už nepodarilo zase zopakovať, to sa skrátka nedá znovu napodobniť [to by si musel azda v tomto kinematografickom príspevku opätovne zahrať minimálne i taký herecký velikán - Jean Gabin, ktorý následne zomrel asi mesiac po premiére tohto titulu] • Okrem toho, čo som medzičasom naznačoval v samom úvode, tak popritom by som taktiež "pokarhal" i tento zbytočne prekombinovaný scenár, ohľadom akejsi satisfakcie zo strany hlavného hrdinu, ktorý mal na sebe až príliš veľa vrstiev ["cibule"], ktorú poriadne ošúpať bol dozaista menší problém, na ktorom sa divák trošku natrápil. • Zo začiatku ma táto „cournaiská odysea” obzvláštným spôsobom značne interesovala, no postupom času bolo príslušné dianie čoraz zamotanejším, čiže moja pozornosť sa pomaličky vytrácala; no i napriek tomu stojí titul za jedno pozretie! (13.06.2024)

Belmondo se po nespravedlivém rozsudku po pár letech vrací z vězení a chce přijít na kloub tomu, kdo se zapříčinil o jeho nechtěný pobyt za mřížemi. V retrospektivách vzpomíná, co vše tomu předcházelo a nyní si chce situaci vyjasnit a pomstít se. Trochu odlišnější snímek v bohaté Bébelově filmografii, s plnou plejádou francouzských hvězd. (26.09.2022)

Skvělý film. Na Belmonda je to tedy chvílemi až moc napjaté, ale jinak je to opravdu povedený kousek. Verneuil je můj oblíbený francouzský režisér a myslím, že spolu se Sicilským klanem, Strachem nad městem a Mrchožrouty je Tělo mého nepřítele jedním z jeho nejlepších filmů. Scénář Michela Audiarda, jehož považuji za vůbec nejlepšího francouzského scenáristu, je výborný. Belmondo je zde hodně vážný, ale zároveň si nechává místo i pro svůj typický humor. Atmosféru krásně utváří výtečná hudba Francise Laie. Stylem film trochu navazuje na Godardovo U konce s dechem, ale spíše formálně nežli významově. U mě má tento film krásné čtyři hvězdičky. (18.09.2017)