Tělo mého nepřítele

Na můj vkus to bylo moc dlouhý, chvílema nudný a trochu překombinovaný. První půlku jsem se filmem vyloženě prokousával. Pak se to postupně začalo trochu vysvětlovat a druhá polovina mi přišla poměrně dobrá, ale zase né tolik, aby mi to vynahradilo nudnou první polovinu. Přestože mam Belmonda i režiséra Verneuila docela rád, tak tohle mě zrovna moc neohromilo. 60% (24.07.2012)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Francois Leclerq se po sedmi letech neoprávněně strávených v base vrací na místo činu a ihned, bez přehnaných díků, odmítá za svůj pobyt finanční kompenzaci, do které je zahrnuta inflace i kolísavost indexu na burze. Za to myšlenky na pomstu jeho hlavu evidentně neopouštějí a proto začíná pátrat po identitě dobrodince, který mu umožnil dlouholeté sprchování v pánském kolektivu. Struktura vyprávění je poněkud rozvětvenější, děj skáče v čase a fórek vysvětlující, že ve vzpomínkách máme vždy současnou podobu, to divákovi také příliš neusnadňuje. Pro mne je velkým plusem, že mstitel nemá odhodlaně zarputilý výraz ublížence, ale i v dramatičtějších chvílích ho zdobí takřka rozpustilý úsměv made in Belmondo. (16.03.2010)

Skvělý film. Na Belmonda je to tedy chvílemi až moc napjaté, ale jinak je to opravdu povedený kousek. Verneuil je můj oblíbený francouzský režisér a myslím, že spolu se Sicilským klanem, Strachem nad městem a Mrchožrouty je Tělo mého nepřítele jedním z jeho nejlepších filmů. Scénář Michela Audiarda, jehož považuji za vůbec nejlepšího francouzského scenáristu, je výborný. Belmondo je zde hodně vážný, ale zároveň si nechává místo i pro svůj typický humor. Atmosféru krásně utváří výtečná hudba Francise Laie. Stylem film trochu navazuje na Godardovo U konce s dechem, ale spíše formálně nežli významově. U mě má tento film krásné čtyři hvězdičky. (18.09.2017)