Tělo mého nepřítele

Neprávem odsouzený muž se po letech vrací do rodného města, aby se pomstil za křivdu, která mu byla způsobena. Ve městě ho téměř nikdo nepoznává a za tu dobu, co byl ve vězení se hodně věcí změnilo. Klidně si nachystal svou pomstu. Ten člověk si stejně nic jiného nezasloužil, alespoň bylo o jednoho bídáka míň. V takových vážnějších rolích mám Belmonda ještě radši než v bláznivých komediích. (17.03.2010)

Film natočený velmi netradiční metodou. Metodou návratu ke vzpomínkám minulým, více minulým a zase méně minulým ... věřím, že starším lidem by dělalo trochu problém zorientovat se v ději. Jean - Paul Belmondo tu hraje oběť, která pátrá po příčině, která ho dostala do role oběti. Postava, kterou tu hraje (Francois Leclerc) je velice inteligentní a jak tomu bývá u Belmonda - nekompromisní a rychle se rozhodující. Neobvykle dlouhý film na Francii, avšak nakonec se vyplatí počkat ... za celým filmem udělá jakousi plně uspokojivou zadostiučiňující tečku. Pro velký úspěch jsem musel zhlédnout ještě jednou ... a užil jsem si ho dvojnásobně. (18.05.2009)

Hrozně dobře a příjemně seskládaná osa tří (anebo i více) časových rovin. Často se u filmů ztrácím, když se děj složitě vrací zpět a čas je nepřehledný. Tady jsou posuny nazpátek velmi přirozené, a JPB velmi klidný. Příjemný dabing a moc pěkné dámy. Na konci to hezky zpomalilo a mlasklo :-) Fotbaloví komentátoři České televize a jejich rádiový přenos. (03.10.2015)

Začne to naprosto skvěle, úvodní hudba a stejně tak následná jízda Belmonda s Ch. Gérardem autem (kde to mezi starými známými skvěle jiskří) mě navnadily hodně. Ve střípcích vyprávěné psychologické drama navrátilce z vězení mě spočátku dost napínalo a upoutávalo i druhou vrstvou s jakousi sociologickou studií města v jeho proměnách (směrem nejen k rozkvětu, ale i zkorumpovanosti) od dětství hlavní postavy po současnost. Bylo zde hned několik naprosto skvělých scén jakoby z vyloženě pětihvězdičkového filmu, z nichž u mě vede výtvarně krásně provedená retrospektiva se setkání kluka s mladou slečnou a prodavačem v obchůdku – zakončena pak návratem v čase zpátky, symbolicky znázorněným přejetím po mostě přes visoucí listy stromu. Belmondo zdatně zvládá všechny polohy své postavy, osobně mě tu nejvíc zaujal během nemluvných procházek městěm a zároveň osobitými vnitřními monology (třeba o vládnoucím textilu :D ), které tyto scény doprovázejí. Jenomže v rámci hereckého ansámblu na tom zůstává většinou sám, obklopuje ho sice mj. pár pohledných hereček, ale stejně jako většina zbylých herců, nedokážou mu pomoct utáhnout film s čím dál loudavějším tempem. Pak se začíná Verneuil v jedné scéně vyžívat v odpudivě bizarním striptýzu (který se nakonec jako striptýz pouze tváří), přidává do dění samé transvestity a byť mě celkové vyústění filmu zajímalo nadále (a že si na něj stálo počkat), občas mě to v druhé polovině začlo míjet a zdaleka už jsem nebyl tolik nadšen oproti začátku. Po hodně dlouhé době mě tak Henri Verneuil mírně zklamal, byť naštěstí nejde o žádný velký trapas. Očekávání jsem však měl navzdory zdejšímu hodnocení určitě větší. [60%] (23.07.2022)

Noblesa staré Evropy, v níž dohasíná 19. století. Obohacené o božského rošťáka Belmonda ilustruje přesně odvrácenou tvář elit a jejich skutečných mravů, jež se konec konců tak moc neliší od toho, jak je v americkém případě zachytil Jack London. Místy až rafinovaný scénář krok za krokem nasvěcuje scénu. A romantický hrdina-mstitel nevybočuje v ničem z všednodennosti své doby. (09.10.2021)