Policajt nebo rošťák

"Časy jsou zlé, Kamile..." Tak zní slova Jeana-Paula Belmonda alias Antonia Ceruttiho alias divizního komisaře Borowitze. Policajt nebo rošťák je můj nejoblíbenější film s Belmondem, který si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí. Georges Lautner byl výborný režisér. Není tu jediné hluché místo. Skvělý scénář s geniálními hláškami (Michel Audiard), akční scény, ikonická hudba Philippeho Sardeho a především mimořádné herecké výkony; úchvatná Marie Laforet a samozřejmě vždy dokonalí Michel Beaune, Michel Galabru či Charles Gérard. Legendárním záporákem zůstává Claude Brosset v roli "tlusťocha" Achilleho. Samotný Belmondo pak předvádí svůj dost možná nejlepší výkon. Policajt nebo rošťák si zaslouží to nejlepší hodnocení, protože je jak nestárnoucím klenotem francouzské kinematografie, tak hlavně proto, že je v něm všechno to, co se v dnešních filmech už jen tak nevidí. (15.10.2016)

Film jsem ocenila až s dalšími shlédnutími. Má zajímavou strukturu a neotřelé způsoby komisaře Stanislase jsou dost dobré. :) Jeden z prvních super Belmondových policajtů, film nabitý hláškami se skvělou hudbou a obsaující nejlepší jízdu autoškoly. Super bonusem je pak Michel Galabru v roli vrchního komisaře. Časy jsou zlé Kamile. :) (02.08.2019)

J.P.Belmondo jako tajný plicista a specialista na čistky uvnitř policie Stanislav Borowitz se snaží vypátrat, kdo na začátku snímku zabil komisaře Bertranda, který byl v úzkém spojení s mafií. Policejní inspektoři Rey a Massard v tom pravděpodobně mají prsty a na Borowitzovi teď je, aby dokázal svými drsnými metodami, že za tím stojí právě oni. Avšak do města z nenadání příjíždí jeho 14ti - letá dcera Charlotta, která je vzápětí unesena. To celou situaci zkomplikuje, avšak nikdo nemůže předpokládat, že Belmondo skončí mezi poraženými. (02.10.2007)

Kvalitni Belmondovka, ve ktere je naprosto presne vyvazenej pomer mezi krimi a komedii. Role Belmondovi sedla jako ulita a po vetsinu casu to je spravnej frajer, kterej nema problem cokoliv nebo kohokoliv zneskodnit. K filmu mam jen dve vytky. Mistama tempo filmu poklesne, coz ovsem tolik nevadi, zase jiny skvely sceny to vyvazi. Druha vytka se tyka zaveru, cekal jsem nejaky poradny vyvrcholeni, ale cely mi to prislo az moc tichy. Pohodovej film se skvelym Belmondem. (24.01.2007)

„Komisár Bertrand brutálne zastrelený na Grande Corniche” • Na jednej strane tu mám policajta Stanislasa Borowitza, ako zároveň povedzme i divízneho komisára, a zase na strane druhej tiež i akéhosi, akože Taliana Antonia Ceruttiho, pričom sa vskutku variže stále úplne jednalo len o jednu a tú istú osobu, keď v druhom prípade pracovala najmä v akomsi prestrojení za darebáka či násilníka, a to teda konkrétne niekde medzi skorumpovanými policajtmi, ako bol mimochodom zrejme nielen iba tento surovou metódou »popravený pán« + dvomi gangmi, ktoré by rozhodne najradšej poštval samých proti sebe, o čo sa akosi neustále len usiloval, až sa obidva prechody medzi «zákonom & zločinom»; automaticky stávali sami o sebe pomerne dosť zaujímavými = kriminálny titul: Policajti a lupiči; s mimoriadne charizmatickým francúzskym predstaviteľom Jeanom-Paulom Belmondom v hlavnej [dvoj]role, kedy sa zväčša naplno realizoval v tej druhej variácii, ako už máva vo zvyku. • Rovnako som si taktiež býval veľmi dobre vedomým aj akýchsi občasnejších »scenáristických lapsusov« počas sledovania tohto svižného, a na moje počudovanie aj celkom rozsiahleho titulu, odohrávajúceho sa vo francúzskom slnečnom [veľko]meste v Nice, ležiacom na Azúrovom pobreží oproti malej dedine menom Ružomberok [odkiaľ ale našťastie ani nijako extra zvlášť zase nepochádzam], a k tomu i s nemenej väčším množstvom naozaj divokých a nápaditých sekvencií, až som takmer pomaly ani nestíhal im všetkým venovať i svoju náležitú pozornosť, tak som bol práve týmto Lautnerovým poňatím skutočne ohromeným, že s naprosto čírou radosťou si teraz rád zatlieskam, aby som tým v podstate vyjadril moju celkovú spokojnosť, s ktorou určite nemôžem byť nespokojným. • A s vysokou pravdepodobnosťou vrelo každému iba odporúčam, kto by chcel mať čo dočinenia s daným m-o-n-s-t-r-e   s-a-c-r-é[om]; apropo: kompozícia obrazu v podaní Henriho Decaëa, tvorila minimálne takých 60-70% celkového úspechu v rámci celkového ponímania, a skúste si následne spočítať, koľko[krát] vlastne spolupracoval s toť prítomným Bébelom? (09.03.2024)