Bláznivý Petříček

Tenhle film jsem měl dlouho vyhlédnutý. Zajímalo mě spojení Godarda a Belmonda - nedokázal jsem si to představit. Dějová linka plná více či méně zjevných zvratů je ještě v pohodě, ale francoužština je tak rychlá, že jsem některé myšlenky prostě nestíhal chápat... Také mě neseděl Belmondo, pořád jsem čekal, že z ní na té osamělé pláži strhá ty červenobílé šaty a začnou dovádět ve vlnách, jak je u něj obvyklé, ale ne - on si četl a psal deníček... (11.12.2012)

O čem je Bláznivý Petříček? Mohl bych odpovědět, že jde o francouzskou variaci na Bonnie a Clydea, že jde o příběh páru desperátů na útěku před zákonem, podsvětím i vlastní zodpovědností. Jenže by to nebyla pravda. Je to film o nezměrném egu Jean-Luca Godarda a jeho nekonečných hrátkách s možnostmi filmového jazyka a se všemi nástroji, které má režisér k dispozici, aby ovlivnil výslednou podobu filmového díla. Mám rád českou filmovou vlnu, ale Sedmikrásky paní Chytilové mi už přijdou nechutně přestylizované a manýristické, byť filmová kritika je vnímá naopak jako pomyslný vrchol a nejzásadnější snímek oné éry. Stejně tak mám rád i francouzskou novou vlnu, jenže Bláznivý Petříček v jejím rámci zaujímá podobnou pozici jako Sedmikrásky u nás. Přestože typický popkorňák, jakým POMO bezpochyby je, dokázal o Konci s dechem napsat, že jde o: "pseudointelektuálny, improvizačný a filmársky nezaujímavý blábol", mám Godardovu prvotinu rád a nadělil jsem jí 5*. O několik let později měl už Godard takové jméno, že se nemusel na nic ohlížet a vznikla sebestředná hříčka, kde herci zpívají, recitují verše, citují filozofy, obrací se k divákovi, řeší svůj vztah k vietnamské válce, pitvoří se a velryby nezachraňují jedině proto, že ekologie tehdy ještě nebyla v centru pozornosti francouzské intelektuální elity. Godard prohazuje scény, nechává herce přehrávat a lokace mění podle momentální nálady. Chápu, že výsledek může určitý druh intelektuálů oslovit, ba uvést do extáze, ale pochopte, jsem pouhým lapačem much a Godardova manýristická onanie mě po 3/4 hodině přestala bavit. Pro filmové teoretiky, studenty filmových věd a v neposlední řadě početnou bandu snobů je to jistě zajímavé dílko, ale já zůstávám při zemi. Takový Lynch si rád s divákem hraje, Godard ho tak nějak nepotřebuje, vystačí si totiž sám. Ten čas, který jsem s Petříčkem strávil, nelituju, protože titul patří k filmovému rozhledu, pokorně se ale rád vrátím k filmům založeným na příbězích a lidských charakterech. Celkový dojem: 35 %. (22.04.2013)

Aj Bláznivého Petríčka som videl veľmi dávno a niet sa čomu čudovať, že stretnutie po rokoch ho stálo, ako ostatne väčšinu mojich dávnych favoritov, jednu hviezdičku. Nie je to hlúpy, zlý alebo nepodarený film. Je to film slávneho Jeana-Luc Godarda, ktorý sa pokúsil doň pretaviť svoje videnie sveta, svoje postoje a postupy. Problém vidím jednak v tom, že to, čo chcel do filmu dostať, je príliš okaté a chcené a tiež aj v tom, že nebral pritom príliš ohľad na divákov. To pokladám za kolektívnu chorobu väčšiny slávnych režisérov. (11.12.2012)

Godard nedávno oslavil osmdesátiny, tak jsem se rozhodl, že si dám některý z filmů tohoto slavného rejži. Volba padla na Bláznivého Petříčka a bylo to opravdu štastné rozhodnutí. Po otřesném Alphaville si u mě Jean-Luc notně spravil renomé. Smysluplný příběh nehledejte, tento film je však navzdory intelektuálním úvahám o smyslu života velice hravý a zábavný. Velkou měrou se o to zasluhuje výtečný Belmondo, kamera a množství hudby. Nejvíce mě však dostala scéna s týpkem, který stále slyší melodii a samozřejmě konec :) Nakonec z toho vychází asi nejlepší film nouvelle vague, jaký jsem dosud viděl. (06.12.2010)

Kritické zamyšlení nad dvěma problémy, a to nad materiální kapitalistickou společností a vztahy mezi jednotlivými lidmi v ní. Režisér (a jeho prostředictvím i hlavní postava Ferdinand) je unaven nepodstatnými materiálními aspekty života, které ale jednoznačně dominují celé západní společnosti, a kapitalismem neustále něco nutícím, bez svobody samostatného uvažování a rozhodování. To znemožňuje prožívat opravdu hluboký život, dotknout se této hloubky či tuto hloubku vůbec zaznamenat. Důsledkem pak je neschopnost komunikace, neporozumění, odloučení od společnosti i od jednotlivých lidí, odlidštění společnosti a uvažování lidí, pochybování o jiných lidech i nedůvěra k nim. Hlavní postavy se proti takovému řádu vzbouří, marně se snaží dojít k hloubce ve svém životě, ovšem sami se silou zvyku nedokáží s touto náplní života vyrovnat a samotný systém (který nemá rád neposlušnost) je zničí. Nemožnost vyvázat se z takové společnosti pak vede kulturněji založené jedince buď k idealistickému životu ve vlastní fantazii či k jakoukoli naději ničící existenciální krizi. Film byl velmi dobře zahraný (perfektní Jean Paul Belmondo i výborná Anna Karina), myšlenky byly zajímavé, ale ocenil bych lepší uspořádanost. Ani tak nemám na mysli příběh, spíše by se hodila nějaká jasnější uspořádanost obrazů a myšlenek, jak právě Godard předvedl například výborným filmem Socialismus. (29.07.2013)