Režie:
Georges LautnerKamera:
Henri DecaëHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Desailly, Cyrielle Clair, Marie-Christine Descouard, Elisabeth Margoni, Jean-Louis Richard, Michel Beaune (více)Obsahy(1)
Joss Beaumont byl jeden z nejlepších francouzských tajných agentů. Především proto mu byl „ve státním zájmu“ svěřen tajný úkol – v jakémsi africkém státě odstranit diktátora. V Paříži však došlo ke změně politického kurzu a útok na nepohodlného politika se stal z hospodářských důvodů nevhodným. Beaumontovi nadřízení zvolili tu nejjednodušší cestu – nechali svého agenta odsoudit a poslat na doživotí do trestaneckého tábora. Beaumontovi se podaří uprchnout a vrací se do Francie posedlý myšlenkou na pomstu, tedy dokončit svěřený úkol! Úmyslně prozradí bývalým nadřízeným a kolegům svůj plán a odtroubí tak zběsilý hon, kde lovnou zvěří je on sám. Nebude to jednoduché, neboť Beaumont, a toho jsou si všichni vědomi, byl jedním z nejlepších. Ostatně tak jako Jean-Paul Belmondo! (Česká televize)
(více)Recenze (541)
Belmondo starý s obličejem posetým vráskama a prošedivělými vlasy je na začátku uplná zdrogovaná troska v zajetí nějakého afrického diktátora. pohled naprosto nevýdaný. Pak se z něj opět stane macho ničící vše co mu přijde do cesty a lovec žen aby opět šokoval ve velmi nebelmondovském závěru. Kdyby tohle byl jeho poslední film, tak by šlo o stejně kvalitní "rozlučku" jako udělal stallone s Rocky Balboa či Jackie Chan v New Police Story. Tleskám ti Jean-Paule za tu odvahu. ()
Profesionál je velice dobrá kriminálka, ale zároveň je názornou ukázkou toho, s čím mám u francouzských filmů často problém. Postavy se často chovají nejen nelogicky, ale i tak nějak v rozporu s jejich charakterem. Film třeba vůbec nedokázal věrohodně sdělit proč vlastně tolik Beaumont lpí na odstranění diktátora. Nebo proč prostě Roselliho neodělal už v bytě, když to měl v úmyslu? Ony politické hry v pozadí jsou načrtnuty jen velice povrchně a ve filmu je vůbec víc zcestných rozmáchlých gest, než logických činů. Morriconeho ústřední melodie je sice úžasná, ale na druhou stranu je také snad jediným a nadužívaným hudebním motivem, takže se brzy ohraje. Štěstím je, že film má Belmonda, který má takové charisma, které spoustu děr přezáplatuje alespoň při prvním shlédnutí. ()
"Bílý má vždycky výhodu útoku. Vždycky bude o krok vepředu a bude si s náma krásně zahrávat." Pomsta je svině a když ji vykonává mistr světa v uklízení lidí do skříně Beaumont za zvuku nezapomenutelného Morriconeho hudebního motivu, tak je to hodně zábavné. Nicméně pro ty, kteří Beaumonta raději obětovali, než by ho stáhli z akce, to zase až tak zábavné není, což nemá nic společného s tím, že jsou to proti němu hrozní suchaři. Beaumont zkrátka nenastavuje druhou tvář, ale rovná účty a mě vždycky potěší, když se najde někdo, kdo na to má pořádné koule. Já jsem tedy Beaumontovo přirození nepřeměřoval, ale jsem si jistý, že ty koule se mu jen těžko vejdou do kalhot. ()
Konečně jsem se dostal k filmu, který osobně považuji za vrchol francouzských kriminálek. Nejen díky skvělé hudbě Ennia Moricconeho (skladba Maddalena), Bebelovi nebo režii, ale hlavně pro propracovaný scénář založený na výborné knize Smrt šelmy s jemnou kůží od Patricka Alexandera. Film je o člověku, který si stojí za svými rozhodnutími a jejich následky je ochoten nést jako muž, hrdě postaven očekávaje věcí příštích. Nebojí se přikročit k drsným řešením obtížných situací, ale neztrácí humor a schopnost podívat se na svět kriticky. To si zaslouží obdiv. ()
Spojí-li se skvělý scénář, režie a hlavně herci s bohem (Enniem Morriconem), podle očekávání vznikne perfektní podívaná. V tomhle případě je to studie pomsty a cti, která místy připomíná klasické westerny, která Belmondovi a Hosseinovi sedla jako ušitá na míru, a na kterou díky jim a Morriconeho hudbě hned tak nezapomenu... Jasných 100%. ()
Galerie (81)
Zajímavosti (22)
- Skladba Ennia Morriconeho „Chi Mai“ z roku 1971 nebyla v době svého uvedení vůbec zamýšlena pro použití ve filmu. Po poslechu v rádiu si ji Jean-Paul Belmondo (Josselin Beaumont) zamiloval a trval na uvedení ve filmu. Nejenže se skladba setkala s větším úspěchem než při prvním uvedení, ale stala se Morriconeho nejprodávanější písní. Poprvé byla skladba použita ve filmu Maddalena (1971), později v televizním seriálu An Englishman's Castle (1978) a v roce 1981 pro sérii BBC The Life and Times of David Lloyd George. (HellFire)
- Závěr filmu se točil na zámku Château de Maintenon, cca 40 km jihovýchodně od Paříže. (GeorgeXL)
- Čtvrtý nejvýdělečnější film ve francouzských kinech roku 1981. Jen v Paříži jej navštívilo přes 300 tisíc lidí. (HellFire)
Reklama