Profesionál

Co se stane, když naserete Jean Paul Belmonda? Uhrane Vás svým vlastním pohledem ve chvíli, když byste to nejméně čekal. Co se stane, když Ennio Morricone spustí jednu ze svých mrazivě geniálních skladeb? Nahrne do Vás takové napětí, že i kráječka salámů v obchodě za rohem by se tou rychlostí zavařila. Co se stane, když Belmonda postavíte kolem pěkné francouzské slečny? Svede ji. Jak ve filmu, tak v reálu. A co se stane, když se podíváte na většinu francouzských kriminálek 80. let? Jednoduše Vás sejme svým příběhem. A tak nemá smysl tento film více komentovat, protože takový film se skutečně se vším všudy nerodí každý den. (26.03.2012)

Atentátnický krimi thriller s Belmondem v roli agenta, který chce natruc nadřízeným dostát svému úkolu zabít prezidenta (nyní už spřátelené) africké země. Jean-Paul zde spíše připomíná Bonda či Bourna, než své oblíbené všeho schopné usměvavé komisaře Bertrandy a podobné typy. A také Robert Hossein dobře hraje všeho schopnou chladnou policejní svini komisaře Rosena. Povedený konec - jinak jen mírně nadprůměrný film. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=fsCk5wJX9TE (15.04.2009)

Jeden z případů, kdy bez ohledu na sentiment jdu s hodnocením dolu. A za co? Film má pár silných momentů, viděl jsem ho dokonce v originále, ale ten formát televizní detektivky mi už trošku vadí. Navíc je bez výraznějších režisérských nápadů a spoléhá výhradně na Belmonda. Nebýt Moricconeho hudby (které ostatně také není příliš, v podstatě jeden a půl geniálního motivu), tak nevím, nevím. Ale od Belmonda jednoznačně The Best. (29.08.2005)

Každý herec - zejména, je-li vázán na tzv. lehčí žánry - má zpravidla tzv. škatulku, z jejíž šarže vybočuje jen nerad. Platí to i pro ty nejlepší, a Belmondo je určitě jeden z nich. Pokusíme-li se v tomto ohledu hodnotit PROFESIONÁLA jako dílo té lehkonožejší Múzy, máme co do činění s dílem špičkovým a překvapivě invenčním. V mnoha ohledech vypovídá podstatné věci o odvrácené tváři francouzské demokracie Páté republiky, o tom, co je a co není kolonialismus a velmocenská omezená arogance. A jedinec a jeho šance, dostane-li se jako ono pomyslné zrnko do tohoto soukolí. V případě, že naší pomyslné Múze přibudou trochu vrásky a její anorektická lehkonohost se promění v poněkud ctihodnější plnoštíhlost, skrývající první vrásky, dosud viditelné jen pro toho, kdo stojí zblízka a umí se zvlášť dobře dívat, "bonusové" přínosy se začnou měnit v mnohokrát okoukaná klišé a důraz na akci, pro film příznačný, bude degradován na matoucí a samoúčelné honičky a kasovní šablony. Skutečnost, že v případě tohoto mimořádného filmu si obě Múzy podaly ruce a jdou filmem pospolu, žánrově čistému komentátorovi uniká. Plytký pak už ovšem není film, ale jeho samozvaný posuzovatel. Záměna imprese a úsudku dokonává toto dílo zkreslení, jehož genezi jsem se tu pokusil zachytit. PROFESIONÁL mezitím vstává - žijeme s ním v tak trochu pohádkovém filmu - a jde opakovaně hájit práva a fyzickou existenci člověka, jehož život stát, v tomto případě demokratický, tak lehce odepsal. Není pochyb o tom, že novodobý Belmondův d'Artagnan pokročilejších středních let má přitom veškeru naši diváckou přízeň k dispozici. Tak se jdeme zase koukat? Opravdu? Tak jo. (30.12.2007)

Belmondo má sice charisma na rozdávání a řekne asi 3-4 dobrý hlášky, ale to je tak všechno. Ještě je tam teda krumpáč zabodnutej v zádech a jedna celkem obstojně natočená honička (Fiat 131 Mirafiori vs. Peugeot 504). Jinak mě nenapadá nic, za co bych moh film pochválit. Je to strašně naivní, hloupý a navíc nudný. Je mi líto, že Belmondovi, kterýho mam jinak rád, musim dát tak nízký hodnocení. P.S. Písničku Chi mai od Morriconeho už nikdy v životě nechci slyšet. Ve filmu tahle slavná melodie hraje tak často, že se mi stihla neskutečně zprotivit. (08.08.2012)